Jižní Afrika: lihoviny s tučňákem stojícím na hlavě

 

 Deep South Distillery Ltd. je nejjižněji položený lihovar na Kapském poloostrově v Jihoafrické republice. Je specializován na malosériovou destilaci lihovin, s láskou, péčí a hrdostí nad výrobou řemeslným způsobem.

 Mezi jeho hlavní produkty patří v Jižní Africe velice oblíbené giny, ale také rum a vodka. Odborníci ve vývojovém oddělení ale rádi experimentují s různými příchutěmi a vůněmi, takže kniha receptů lihovaru obsahuje mnoho lahodných směsí a každý zákazník v ní určitě najde ovocnou pálenku, jemný likér či zajímavou grappu přesně podle jeho představ. Lihovar také nabízí smluvní destilaci pro zainteresované klienty a nabízí službu "Boutique Private Label", která poskytuje lihoviny s vlastní etiketou zákazníka.

 Tak - je září 2017 a po dvou letech plánování, degustace různých druhů lihovin a zapojení se do nesčetných věcí, které vlastně s výrobou prémiových řemeslných lihovin neměly nic společného, se zakladatelé lihovaru octli na startovní čáře.

 Založení řemeslného lihovaru, alespoň v takovém měřítku, jak si tvůrci předsevzali, není nic pro slabé povahy. Je zapotřebí nemít hluboko do kapsy, naopak je třeba nekonečné trpělivosti při řešení nejrůznějších problémů (s personálem, dodavateli a různými institucemi) a také mít neochvějnou sebedůvěru. Jde koneckonců o jedno z nejvíce regulovaných průmyslových odvětví v Jižní Africe, pokud se má provozovat eticky a legálně, jako to dělá tento lihovar.

 Na cestě bylo i mnoho skvělých okamžiků, když si člověk udělal čas, aby se pokusil užít si dlouhou pouť, spíše než aby se soustředil pouze na cíl. Radost a velké uspokojení plynulo z poznání, že se jeden může spolehnout na druhého a že se věci řeší společně. Bylo nutno se mnohému přiučit, ať už to bylo v chemii, biologii či ve fyzice, zvládnout umění destilace, dozvědět se více např. o odvodnění, chladicích systémech, instalatérství, stavebnictví, potravinářské legislativě a řízení výrobních procesů. O tom všem se píše na webových stránkách lihovaru z pohledu prvních několika fází začátku provozu. Vedení lihovaru doufá, že se časem bude více psát i o veselých věcech spojených s lihovinami.

 Lihovar nabízí ochutnávky, prohlídky provozních oddělení a v neposlední řadě i distribuci produktů po celé zemi. Personál lihovaru rád přivítá v malém, ale rušném lihovaru každého návštěvníka, ať už se zajímá o jeho produkty nebo o lihovarnictví všeobecně. Pokud se čtenář nachází ve jmenované oblasti Kapského poloostrova, je srdečně zván k návštěvě. Pouze by bylo vhodné si předem telefonicky nebo mailem domluvit termín. Lihovar je také k dispozici pro soukromé ochutnávky a akce ve večerních hodinách a během léta nabízí další tematické akce.

 Jednou z atrakcí lihovaru je na hlavu postavený tučňák v jeho logu. Jeho autorka, pocházející z Ukrajiny, to zdůvodňuje takto: "Z pohledu Středoevropana vše co žije na hlubokém jihu na jižní polokouli se pohybuje vzhůru nohama". Tučňák zatím nemá jméno, ale vedení lihovaru už vyhlásilo soutěž na dokončení jeho identity.

 Lihovar "Deep South Distillery" v obci Kommetjie v Kapské provincii nabízí toho času lihoviny ve třech produktových řadách:

 giny
 Cape Dry Gin 43%
 Ruby Gin 43%
 Spice Island Gin 43%

 rumy
 Amber Rum 45%
 Premium White Rum 43%

 vodky
 Premium Cape Vodka 43%
 Chilli Vodka 40%

 Hotové produkty se stáčí do lahví z čirého skla o objemu 0,75 litru s dřevěnou zátkou. Lahve jsou různých typů: pro giny se používají břichaté lahve tzv. lékárnické, pro vodky lahve cylindrické a pro rumy čtverhranné tvarovky.

 Giny se také plní do miniatur tzv. lékárnického typu s objemem 50 ml, uzavřených dřevěnými zátkami.

Text a fotografie: Internet a Ivan Uhlík  

 

NamShop - Vynikající produkty z Namibie

 

 Jemné destiláty vč. ginu, kožené zboží a přírodní kosmetika z Namibie, to jsou produkty, které na německém trhu nabízí obchodní společnost NamShop UG se sídlem v bavorském městě Bruckmühlu nedaleko Rosenheimu. Společnost je od dubna 2018 členem iniciativy "FairCommerce", jež má za cíl oboustranně výhodný obchod s produkty z rozvojových zemí.

 Jak vyplývá už z názvu společnosti, jejími obchodními partnery jsou výrobci z Namibie. Společnost zastupuje značky "Fimbi" (kožené zboží), "Mbiri" a "Nara Cosmetics" (kosmetické produkty), "Copper & Coal Distillery", "Naute Crystal Distillery" a "Stillhouse Atlantic" (lihoviny a likéry z afrických surovin).

 Zboží prodávané společností "NamShop" bylo vyrobeno zaručeně v Namibii z domácích surovin za smlouvami stanovených etických a etnických a podmínek, které zaručují trvalou zaměstnanost v zemi a ekologické zpracování jejich přírodních zdrojů.

 Namibie je nazývána kaleidoskopem Afriky. Její nekonečné dálavy do všech čtyř světových stran, jedinečná příroda, obklopená dvěma pouštěmi, a fascinující fauna, nemající v Africe ve své rozmanitosti a v počtech jednotlivých zvířat ve stádech, obdoby. Namibie, země kontrastů, přitahující rok co rok stále více turistů, nabízí mnohé zboží, které návštěvníci nakupují jako suvenýry. A pro ty, kteří z různých důvodů nemají možnost do Namibie sami přijet, dováží společnost "NamShop" toto zboží do Evropy, zejména do Německa.

 Se sloganem: Seznamte se s Namibií v pohodlí Vašeho domova! společnost předkládá ve svém katalogu mj. namibijské lihoviny a likéry.

 Copper & Coal Distillery

 V pobřežním městečku Walvis Bay, obklopená obrovskými dunami, leží řemeslná palírna "Copper & Coal Distillery". Jejím nejoblíbenějším produktem je řada ginů se značkou "Desolate". V řadě jsou druhy "Gin Classic 7", "Devils Claw Gin Crystal Clear", "Devils Claw Gin Oak Roasted" a "Marula Gin", všechny druhy s lihovitostí 40% obj. Všechny jmenované druhy se plní do čirých miniatur typu lékárnických s dřevěnými zátkami.

 Naute Crystal Distillery

 Asi 500 km jižně od hlavního města Windhoek, v blízkosti obce Keetmanshoop stojí údolní nádrž Maute, zásobující okolní obce pitnou vodou, ale sloužící též k zavlažování asi 800 ha plantáží, na kterých se pěstují datle, granátová jablka, kaktusové fíky (plody opuncie), pomeranče, vinná réva a jiné druhy ovoce. Velkým odběratelem plodů z těchto plantáží je ovocný lihovar "Naute Crystal Distillery" v Keetmanshoopu. Lihovar vyrábí ovocné destiláty s lihovitostí 40% obj., gin zn. "NamGin 45% obj.", rum zn. "NamRum 37,5 obj" a několik druhů likérů s 25 až 36 % obj. Lihoviny z palírny "Naute Crystal Distillery" se vyznačují zvláštní chutí po tzv. čertově drápu, rostlině z čeledi sezamovitých, jež roste především v Namibii a kterých výtažky se v palírně dochucují některé lihoviny.

 Stillhouse Atlantic

 Palírna "Stillhouse Atlantic" ve Swakopmundu je výrobcem namibijských ginů s lihovitostí 45% obj. V současné době jsou v nabídce tři druhy: "Stillhouse Atlantic Gin", "Stillhouse Namibian Gin" a "Stillhouse Wild Gin". Zajímavostí je, že lahve (týká se to i miniatur) každého druhu mají individální design připomínající secesní malby.

 Miniaturní lahvičky

 Všechny tři palírny pĺní své produkty do miniatur à 50 ml. Cooper & Coal do čirých lékárnických s dřevěnou zátkou, Stillhouse Atlantic do čtyřbokých s uměleckým pomalováním a Naute do cylindrických (destiláty a likéry) resp. giny do lékárnických čirých (plněno v Namibii) nebo černých (plněno v Německu).

Text a fotografie: Internet a Ivan Uhlík  

 

Cihuatán - rumy ze Salvadoru

 

 V osadě El Paisnal v údolí Cihuatán pracuje od roku 2015 lihovar, který je článkem řetězce salvadorských cukrovarů se stoletou tradicí zpracování cukrové třtiny. Jde o řemeslnou palírnu rumů, které jsou dodávány na trh pod společnou značkou "Cihuatán". Díky faktu, že je lihovar součástí cukrovarnické společnosti mohou pracovníci palírny kontrolovat nejen výrobní procesy, ale i kvalitu základní suroviny, cukrové třtiny. Sídlo lihovaru je v hlavních městě San Salvador na třídě Ave. La Capilla č. 219 ve čtvrti Col. San Benito. Všechny operace vč. výběru semen cukrové třtiny, jejich vysazování, sklizně a dále zpracování v lihovaru, jako je výroba rmutu, jeho destilace, uložení do sudů a posléze míchání destilátů pro jednotlivé značky a nakonec stáčení do lahví se provádí ručně. Sklepmistrová Gabriela Ayala důsledně dohlíží na procesy v sudech, přičemž je inspirována mayským dědictvím poctivé práce, která vytváří okouzlující a jedinečné destiláty.

 Pan Juan Alfredo Pacas, spoluzakladatel lihovaru, popisuje: "Ochutnat doušek rumu Cihuatán je objevit příběh o Salvadoru. Naše země je pestrá, optimistická, veselá a jedinečná. Je to pulzující země, plná barev a kultury; my chceme, aby se svět seznámil s rumy zn. Cihuatán. Od počátku jsme k tomuto úkolu přistupovali zodpovědně, ať už šlo o tvorbu receptů, textur a hledání nových vůní a chutí, a v neposlední řadě též vizuálů značky Cihuatán. Jsme hrdi na to, že můžeme předvést nový image produktů se značkou Cihuatán, jenž je naším příspěvkem k dědictví našeho milovaného Salvadoru. Starobylé mayské dědictví naší země je naší inspirací. Mayové byli od přírody zvědaví, což se projevilo ve studiu hvězd a čísel, v objevování nových zemí, v čemž předběhly svou dobu. A stejná zvídavost přiměla nás vytvořit to, co u nás nikdy nebylo: první rum v Salvadoru, stvořený ručně v srdci údolí Cihuatánu; rum, na který je pyšný každý Salvádorec. My v Cihuatánu si toho velice vážíme, přičemž se odvoláváme na onu zvídavost a činorodost, kterou jsme zdědili po našich mayských předcích."

 Přehled rumů, vyráběných v palírně Cihuatán

 Cihuatán Ron Indigo
 Název Indigo byl inspirován modrou barvou, která byla vytvořena starověkou mayskou kulturou pomocí květu indigo (španělsky añil). Modrá je i symbolem Salvadoru a také Tlaloca, mayského boha deště. Stáří: 8 let, lihovitost: 40% obj.

 Cihuatán Ron Cinabrio
 Název Cinabrio byl inspirován červenou barvou, kterou Mayové vyráběli z minerálu cinabrio (cinóbr). Červená byla i symbolem mayského boha slunce Kinicha Ahau. Stáří: 12 let, lihovitost: 40% obj.

 Cihuatán Ron Obsidiana
 Název Obsidiana byl inspirován horninou obsidiánem. Jde rum vytvořený speciálně pro bezcelní prodej v sítích Duty Free celém světě. Stáří: blend destilátů 3, 11 a 14 let, lihovitost: 40% obj.

 Cihuatán Ron Nikté
 Limitovaná edice zvláště pro znalce rumu. Stáří: blend destilátů 5, 12 a 15 let, lihovitost: 47,5 % obj.

 Cihuatán Ron Sahumerio
 Další limitovaná edice jako oslava lásky. Stáří: 12 let, lihovitost: 47,5% obj.

 Cihuatán Ron Nahual
 Třetí blend z palírny Cihuatán. Stáří: blend destilátů 11 a 15 let, lihovitost: 47,5% obj.

 Cihuatán Ron Single Barrel
 Speciální kreace pro německého dovozce rumů značky Cihuatán, společnost Perola GmbH. Stáří: 15 let, lihovitost: 40% obj.

 Miniaturní lahvičky

 V samotném Salvadoru se dosud žádný druh rumu značky Cihuatán do miniatur neplní. Ale někteří dovozci salvadorských rumů ojediněle naplní některý druh rumu do miniaturních lahviček, jako např. německá firma Perola GmbH z Fürthu, jež loni naplnila do čirých standardních lahviček o objemu 20 ml dva druhy rumu zn. Cihuatán jako součást adventního kalendáře.

Text a fotografie: Internet a Ivan Uhlík  

 

Největší sbírka v Česko-Slovensku: 40.000 exemplářů!

 

 Přestože se v tomto veletržním vydání věnujeme převážně pracovní problematice, rádi bychom Vám ukázali i příklad toho, že nejen spedicí, dopravou či logistikou je odborník živ. K jedné z významných forem relaxace patří i sběratelství a my bychom Vám rádi představili jednu unikátní sbírku, která právě díky práci v našem společném oboru vznikla. Budovatelem a vlastníkem sbírky miniaturních lahviček s alkoholem je ředitel pro logistiku společnosti "Budamar Logistics a.s." ing. Ján Vošček, kterého jsme se zeptali na několik podrobností o jeho koníčku.

 Dobrý den pane řediteli, kdy a na základě jakého impulsu začala vznikat Vaše sbírka?

 Zámer založiť a zveľaďovať zbierku alkoholových miniatur dozrieval postupne, povedal by som, že to priniesol čas. Zbieral som rôzne veci odmalička (známky, obaly zo žuvačiek, karikatúry športovcov ...) tak ako asi každé dieťa a po štyridsiatke už bol čas na "zbierku pre dospelých". A z tých predmetov, ktoré prichádzali do úvahy, sa mi najviac pozdávali miniatúry fľaštičiek alkoholu. Bolo to spôsobené aj mojimi častými cestami do zahraničia a neskôr samozrejme som k rozšířeniu zbierky 'zneužíval' láskavosť a ochotu mojich známych, kolegov a obchodných partnerov. Začal som v roku 2000.

 Jak je vidět ve Vašich speciálních vitrínách, ale i na fotografiích pro čtenáře, lahvičky obsahují skutečně rozmanité druhy nápojů a jsou z mnoha světových zemí. Kolik dnes vlastníte lahviček? Máte je nějak tříděné?

 K dnešnému dňu zbierka obsahuje 11.500 ks. miniatúr. Nešpecializujem sa na konkrétne druhy, mám však svoje obľúbené - francúzske koňaky, mexické teguily a rumy z karibskej oblasti. Zatriedené sú podľa krajín a musím konštatovať, že v zbierke sú zastúpené všetky kontinenty.

 Které ze svých exponátů považujete za nejexotičtější, nejkurióznější či nejvzácnější?

 To závisí od uhla pohľadu, čo je exotické:
- rozhodne prvá fľaštička v zbierke - kokosový likér Coco d´Or zo Seychelských ostrovov
- najstaršia - americká bourbon whiskey plnenie z roku 1947 i keď napr. séria 50 ročných škotských whisky vypálených v rokoch 1935-1940, plnenie 1985-1990 má tiež svoju hodnotu
Poznamenávam, že najstaršia mne známa miniatúra má rok plnenia 1923 - americká bourbon whiskey z čias prohibície. Nerozumiem, koho a prečo vtedy napadlo plniť alkohol do malých fľaštičiek
- najkrajšia - francúzsky koňak Louis XIII v nádhernom vyhotovení fľaštičky aj kazety
- exotické napr. jediný kus destilátu z Iránu, ojedinelé kusy destilátov z Palestíny, Izraela, Číny a už spomenuté série rumov z Karibiku
- s najkomplikovanejšou dopravou resp. dodaním - krásna a početná darčeková sada vodiek z Mongolska
- najvyprosenejšia - 4 ks. v jemnom skle - grappa z Talianska kedy som hodinu prosíkal personál hotela, že ich musím mať a bez nich neodídem
- historická - i keď sa nejedná o veľmi vzdialenú históriu, mám snáď aj jedinú kompletnú zbierku miniatur firmy Jerid - s tzv. "Jeridovicou".
Musím však povedať, že každá miniatúra má pre mňa hodnotu, pretože je v nej zhmotnené to čo súviselo s jeho získaním, je to mnoho samostatných príbehov.

 Takové množství už asi není zapamatovatelné při rozšiřování sbírky. Jak si sbírku doplňujete?

 Mám evidenciu, syn chystá web stránku s fotografiami a vravím s istým nadhľadom, že na tú (miniatúru) ktorá chlapovi prejde cez ruky už nezabudne - je to skrátka ako so ženami. Na doplňanie využívam všetky existujúce možnosti, formy a kontakty.

 Sběratelé se velmi často sdružují do různých klubů či spolků, které jim umožňují vzájemnou výměnu či hledání nových kontaktů. Je to i Váš případ? Angažujete se v nějakém spolku sběratelů lahviček?

 Áno, existuje česko-slovenské združenie zberateľov alkoholových miniatur - SSaM so sídlom v Prahe, ktorého som členom. Je to hlavne o spoločných výmenných burzách, ktoré sa konajú 2x v roku - máj, november - a potom tiež o spolupráci při rozširovaní zbierky medzi členmi združenia podľa ich špecializácie.

 Kdyby se na základě tohoto článku našel jiný sběratel či vlastník lahviček, který by chtěl pomoci rozšířit Vaší sbírku, předpokládám, že Vás může kontaktovat, a asi nejlépe na firemních komunikačních linkách. Je to tak?

 Samozrejme, budem rád - na firemných linkách, ale až po pracovnej dobe.

 Děkuji za rozhovor a přeji hodně sběratelských, ale i pracovních úspěchů.

 Dnes, kedy od uverejnenia rozhovoru ubehlo niekoľko rokov, som v úplne inej situácii. Syn mi urobil medzitým webové stránky a moja zbierka sa niekoľko ráz rozrástla. K 31.9.2020 som do evidencie zapísal miniatúru s poradovým číslom 40.000! Na tomto mieste sa musím poďakovať všetkým kolegom, ktorí mi pomohli túto métu dosiahnuť. Medzi nimi bol a doteraz je výrazná osobnost zbierateľov pán Ivan Uhlík z Nemecka.

Text a snímky: Ján Vošček  

 

Ochucené whiskey "Evan Williams"

 

 Whiskey téměř ztracená

 Augustus Bulleit, majitel hospody ve městě Louisville ve státě Kentucky věnoval ve třicátých letech předminulého století hodně času a peněz, aby si splnil sen: vytvořit vlastní bourbon jedinečné chuti. Po experimentování s nespočetnými odrůdami obilí nakonec našel vhodný vklad pro bourbonskou whiskey, který už dlouho hledal. Svůj vynález si nechal zapsat jako "Frontier Whiskey" (Whiskey hraničářů, podle polohy města Louisville na březích řeky Ohio na hranicích mezi státy Kentucky a Indiana).

 Jeho bourbon se dobře ujal, ale jednoho osudného dne v roce 1860, když Augustus Bulleit transportoval sudy se svým bourbonem z Kentucky do New Orleansu, i s povozem zmizel. Dodnes se nepodařilo záhadu odhalit a tak hrozilo, že se jeho whiskey vytratí někde v historii.

 Nový "Hraničář"

 Až koncem 80. let minulého století Thomas E. Bulleit, prapravnuk Augusta Bulleita, došel k úspěchu, když se po celý jeho profesní život snažil po své vlastní práci obnovit starý rodinný recept na "hraničářskou whiskey", původně vyráběnou mezi roky 1830 až 1860. Inspirovaný jeho prapradědem si Bulleit Jr. nechal v roce 1987 zapsat společnost Bulleit Distilling Company, kvůli které Tom Bulleit opustil svou úspěšnou právní praxi a riskoval veškerou svou budoucnost, aby v regiónu "Na hranici" začal vyrábět svou whiskey. Dnes existuje nejen v USA celá řada milovníků žitných whis-key, kteří Tomu Bulleitu blahořečí, že to přese všechno udělal.

 Dnešní legenda

 "Bulleit ™ Bourbon" resp. "Bulleit ™ Rye" je dodnes destilován a stařen v souladu s rodinnými tradicemi. Vysoký obsah žitného šrotu v násadové směsi zaručuje odvážný a pikantní charakter Bulleitových whiskey. Dalším z charakterizujících prvků je kvalita vody z kentuckých vápencových pramenů a staření destilátů ve vypálených sudech z amerického bílého dubu, které whiskey dávají kouřovou notu. Vlastní staření destilátů probíhá v duchu staré rodinné filozofie: "Čekáme tak dlouho, až bude bourbon připraven". Dnes je Bulleitova whiskey v Americe legendou.

 I když už základní druh whiskey zn. "Bulleit ™ Bourbon" obsahuje vysoký podíl žita, připravila Bulleitova palírna pro milovníky žitné whiskey druh "Bulleit ™ Rye", v jehož násadě je 95% žitného sladu a jen 5% sladu z ječmene. Je to proto jedna z nejvýraznějších žitných whiskey na trhu v USA.

 Hraničářské poslání Bulleitů

 Fyzické hranice již nemají ten náboj jak v minulých stoletích, nicméně "hraničářský" duch se zachoval dodnes v tom, že se snaží bojovat s hranicemi kulturními. Palírna Bulleitových založila fond "Bulleit Frontier Works", který organizuje sérii projektů zaměřených na spolupráci v ozřejmování moderních kulturních hranic. První dvě fronty představují projekty v Los Angeles ve státě Kalifornie. L.A. v mnoha ohledech zažívá renesanci a může být nejzajímavějším kulturním soláriem v Severní Americe. Existuje tvořivá migrace napříč odvětvími, což způsobuje rychlý růst v oblasti potravin, umění, módy a dalších. První z obou projektů je zaměřený na kulturu tetování v L.A. a ten druhý projekt, zvaný "Neon v L.A.", je renesancí veřejného života dotýkajícího se také neonových reklam a poutačů ve městě. Budoucí projekty mají upozorňovat na zajímavá místa na okraji kultury a představovat tvůrčí lidi, s nimiž nadace hodlá spolupracovat a podporovat je různými granty.

 Miniatury

 Kromě péče o tradiční bourbony věnují slklemistři pozornost trendovým nápojům na bázi klasických whiskey, které sklepmistři blendeři zdokonalují infuzemi různého ovoce jako broskve, hrušky, jablka, maliny, meruňky, třešně či melouny apod. Tyto tzv. shoty se často plní do miniaturek, neboť toto zboží se v USA velice dobře prodává.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Od šťávy z bezinek až k ušlechtilým ovocným destilátům

 

 O počátcích rodinné palírny povídá Lájos Pap toto: "Historie našeho rodinného podniku počíná na podzim roku 2005. Po dlouhotrvajícím suchu jsme mohli větší část naší sklizně na bratrových bezových plantážích odepsat. Přesto všechno jsme se nenechali odradit a část sklizně jsme očesali a uskladnili. Dokonce i naše děti pomáhaly seč mohly, a ještě týdny po sklizni chodili po vsi s fialovýma rukama. Potom co byl zbytek bezových bobulí uskladněn začala se naše rodina zaobírat tím, jak co nejrychleji sklizené ovoce zpracovat. Švagrová pilně ovoce zavařovala do marmelád a bezového sirupu. O zbytek se postaral můj otec, jinak povoláním diplomovaný chemik, jenž z našeho ovoce vyrobil záparu, kterou po zkvašení nechal vypálit na bezový destilát v nedaleké pálenici, kterému u nás říkáme bodza pálinka. Výsledek experimentu potěšil nejen nás, ale i řadu našich přátel. Výtečná kvalita bezového destilátu v nás vyvolala nápad z příští sklizně nechat vypálit i jiné druhy pálenek. Také tento experiment se povedl a na ovocných pálenkách si pochutnávala celá rodina včetně přátel a známých. V té době padlo rozhodnutí k naplnění našeho snu vyrábět vysoce kvalitní pálenky ve vlastním lihovaru. A náš tehdejší sen je dnes zkutečností."

 Základem vlastní výroby cenných a ceněných destilátů rodin Papových byla v roce 2005 koupě hezkého pozemku v idylické vsi Etyek asi 30 km západně od Budapešti. Rok na to již obě rodiny začaly se stavebními pracemi, aby se mohli co nejdříve vydat na cestu do světa ušlechtilých destilátů. V roce 2010 si pak Papovi nechali úředně zapsat rodinnou firmu Pap & Pap Kft. a pod obchodní značkou "Etyeki Czimeres" spustili prodej jemných pálenek.

 Vůbec poprvé se pálenky 'Czimeres' veřejně nalévaly na uličních slavnostech Kezes-Lábos v Etyeku v roce 2009 ve stánku u palírny. Pálenky přijala veřejnost s nadšením. O dobrou náladu se starali mimo jiné i Staří etyekští muzikanti.

 V roce 2010 měly pálenky z Etyeku premiéru v hlavním městě, neboť Papovi byli pozváni k účasti na budínské hradní slavnosti, oficiálně zvané Budavári Kolbász- és Pálinkafesztivál (Budinský festival klobás a pálenek). Za nádherného slunečného počasí stánek Papových navštívili nesčetní hosté, aby ochutnali jim dosud neznámé ovocné destiláty. Unisono se pak Budínem nesly jejich chvalozpěvy na lahodné pití.

 A tak se napříště dostanou k pálenkám zn. "Etyeki Czimeres" příznivci po celém Maďarsku, neboť Papovým se podařil husarský kousek, když uzavřeli kontrakty na dodávky s vícero maďarskými malo i velkoobchodními řetězci. Palírna Papových už dávno nemá v nabídce jen druh Bodza Pálinka (pálenka z bezu), nýbrž i druhy jako Alma (jablkovice), Besztercei Szilva (Beszterecká slivka), Irsai Olivér Szőlő (mlátovice z odrůdy Oliver Irsay), Kajszi Barack (meruňkovice), Málna (malinovice), Meggy (višňovice), Őszi Barack (broskvovice), Szeder (ostružinovice), Szurkebarat Szőlő (mlátovice z odrůdy Pinot gris), Tramini Szőlő (mlátovice z odrůdy Tramín), Vilmos Körte (hruškovice viliamka) a řadu dalších. Většina pálenek má pitnou sílu 40%, ale některé mají obsah alkoholu od 45 do 50% obj.

 Většina pálenek zn. "Czimeres" se plní do miniatur, které jsou ve dvou typech: vysoké štíhlé z tmavě hnědého skla a ty samé ze skla čirého, oba typy o objemu 40 ml. Uzavřeny jsou šroubovými uzávěry pod černou (hnědé lahvičky) resp. stříbrnou manžetou (u lahviček čirých).

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Anglie: Ochucené giny a vodky "The Little Red Berry"

 

 V září 2011 založila Rachel Jamiesonová na usedlosti Copt Hewick nedaleko městečka Ripon v hrabství North Yorkshire likérku, kterou nechala na obchodním rejstříku zapsat jako The Little Red Berry Co. Jejím cílem byla výroba ovocných likérů a ochucené ginů a vodek jako doplněk v Anglii velmi oblíbených sýrových talířů a studených mís, případně jako základ k přípravě domácích koktejlů.

 O počátcích svého podnikání vypráví paní Rachel toto: Jako spolumajitelka a manažerka naší společnosti "The Little Red Berry Co." bych vám chtěla ve zkratce vyprávět příběh o mně.

 Na Mezinárodní den žen 8. března 2011 jsem kolegům v práci oznámila, že končím na své dobře placené manažerské pozici, neboť chci sama podnikat. Většina z nich se jen pousmála. Nejsem si jista proč. Buď proto, že ženy nevstupují do podnikání tak často, a nebo nejspíš proto, že mi bylo tehdy jen 26 let. Neřekla bych, že jsem feministka a někdy si dokonce myslím, že rovnost mezi pohlavími je dost ošemetná záležitost. Nicméně jsem byla vychována v rodině, kde platilo, že poctivá práce na sobě určuje směr, kterým se v dospělosti dáme, ať jde o chlapce či o dívku. Mou otázkou pak bylo, proč by měly být otázkou podnikající ženy. A šest let později mi museli dát všichni za pravdu.

 Do dobrodružství vlastního podnikání mne přivedly výsledky výstavy v okresním městě Otley v květnu 2010, kde jsem představovala výrobky z mé domácí likérky. Měla jsem tam ohromný úspěch, lidé mé výrobky nadšeně kupovali a navíc byla naše prezentace vyhlášena "Malým výrobcem roku".

 Nicméně je fakt, že to mají ženy v podnikání těžší než muži. Poté kdy do rodinné společnosti vstoupil i můj muž se naše výroba zmodernizovala, i když jejím základem nadále zůstává tradiční postup zrání ovoce v cukru a ve vhodném druhu lihu, čímž vzniká násada pro lahodné, sladké a všestranné nápoje.

 Likérka spolupracuje s místními farmáři, od kterých odebírá ovoce. Ruční je nejen celá výroba, ale ručně se stáčejí, uzavírají a etiketují také výsledné produkty, ovocné likéry a ochucené giny a vodky. Nejbližším cílem likérky je získat ocenění "Delicious Yorkshire" udělované regionální vládou Jižní Anglie a nebo dokonce cenu "Great Taste", což je celobritské ocenění kvalitních tuzemských potravin a nápojů.

 V současné době dodává likérka Jamiesonových na trh pod ochrannou známkou "The Little Red Berry" tyto alkoholické nápoje:

 Blackberry Whisky Liqueur 25%
 Blackcurrant Vodka Liqueur 25%
 Elderflower & Cucumber Flavoured Gin 23%
 Damson Gin Liqueur 27%
 Lemon & Thyme Flavoured Gin 27%
 Raspberry Gin Liqueur 23%
 Rhubarb Vodka Liqueur 25%
 Strawberry Vodka Liqueur 23%

 Všechny druhy se plní také do miniatur - placatek à 0,05 l z čirého skla.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Cognac - historie a součastnost

 

 Jak už bylo řečeno, věk jednotlivých značek cognaců je vždy dán stářím nejmladší složky ve směsi finálního nápoje. Proto bylo postupně zavedeno označování kvality (stáří) cognaců na jejich etiketách.

 *** (tři hvězdičky nebo V.S. - velmi jemný) je cognac, jehož nejmladší složka zrála minimálně dva a půl roku
 V.S.O.P. (světlý, velmi jemný a starý) byl stařen nejméně tři a půl roku
 V.O. nebo Réserve (velice starý) zraje minimálně čtyři a půl roku
 Napoléon nebo X.O. (mimořádně starý) zraje nejméně šest let
 Extra hors d'age nebo Très Vieux (za hranicí věku nebo velice stařený) obsahuje složky starší sedmi let

 Kromě těchto standardních údajů používají některé palírny své vlastní označení (např. tři včelky) nebo slovní predikáty jako např. Extra Vieux, Rare Réserve, Très Rare, a pod.

 V roce 1988 schválilo Bureau National Interprofessionnel du Cognac novou metodu označování ročníkových cognaců na jejich etiketách. Nyní je povoleno, aby byly jednotlivé ročníky skladovány samostatně, tedy odděleně od ostatních destilátů. Skladovací místo musí mít dvojité jištění zámků. Klíče od nich má pouze jedna osoba z řad sklepmistrů a k této činnosti určený pracovník B.N.I.C. nebo celník. Jen takto hlídané cognacy mohou získat certifikát, který dokazuje pravost údaje o ročníku na etiketě.

 Palírny cognacu a jejich značky a druhy

 Jean Luc Ferrand Segonzac - Rodinnou firmu pěstitelů vinné révy a palírníků cognacu založil v druhé polovině 16. století Jean Luc Ferrand v Segonzacu v srdci vinařské oblasti Grande Champagne. Dnes firma vlastní a obhospodařuje 25,6 hektarů vinic, z nichž se vyprodukuje každoročně až 31.800 hl vína. Pěstuje se pouze odrůda Ugni blanc. Na cognacy se pálí pouze vlastní vína, nedokupují se vína ani hrozny od jiných pěstitelů. Dva destilační kotle mají kapacitu 25,2 a 18,2 hektolitrů. Mladé destiláty zrají zprvu v nových sudech z allierského dubu a později v již použitých sudech z dubu limousinského. Největším trhem je pro firmu Francie, jen malá množství se vyvážejí. V nabídce jsou tři druhy vysoce jakostních cognaců zn. J.L. Ferrand s predikátem "1^er Cru du Cognac": V.S.O.P., Réserve a X.O. a od počátku nového století tři druhy cognacu se značkou Landy: V.S., V.S.O.P. a X.O. Kromě toho jsou v nabídce i Pineaus des Charentes: pětileté bílé a desetileté růžové. Do miniatur se plní pouze cognacy značky Landy, cognacy pod značkou J.L. Ferrand se lahvují pouze do velkých lahví

 Piérre Ferrand Segonzac - Vinařství a palírnu cognacu rodiny se stejným jménem jako předešlá firma založil v r. 1702 v Segonzacu Piérre Ferrand. Podle staré tradice Ferrandovi pěstují převážně odrůdu Ugni blanc a pouze malé množství odrůdy Colombard. Ferrandovi zásadně nepoužívají umělá hnojiva. Pálí se nefiltrované víno v malých destilačních kotlech s dlouhými "hrdly". U Ferrandových se pálí na nízký objem alkoholu - max. 60% (oproti v jiných palírnách běžných 72%). Ke staření se použivají malé 2,5 až 3,5 hektolitrové sudy pouze z limousinských dubů. Mladé destiláty leží rok v nových sudech. Pro použité sudy vyvinuli Ferrandovi metodu tzv. redoullage, která spočívá v tom, že vždy po čtyřech letech se ve starších sudech vymění několik starých prken za nová, čímž se při dlouhodobém staření zamezí hořknutí destilátů. U Ferrandů se po dobu staření zásadně cognacy nemíchaj. K ředění se používá voda, která po dobu asi 6 měsícu leží v sudech do poloviny naplněných cognacem, přičemž sama "nabere" asi 20% alkoholu. Před naplněním se lahve pro finální cognacy propláchnou mladými cognacy, které se posléze vylijí. Tím se zabrání tomu, aby cognacy přibraly cizí pachy a chutě. V nabídce jsou mj. druhy: šestiletý Fine Pale, desetiletý Ambre, dvacetiletý Réserve, třicetiletý Sélection des Agnes, pětačtyřicetiletý Abel nebo sedmdesátiletý Ancestrale.

 Pokračování v příštím vydání

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Srbské ovocné rakije se značkou "Premier"

 

 V důsledku rozpadu Titovy komunistické Jugoslávie koncem 80. let minulého století se začaly rozpadat i bývalé státní podniky v jednotlivých republikách, které byly postupně nahrazovány soukromými společnostmi.

 Takový osud potkal i firmu "Cerpromet", distributora alkoholických nápojů a provozovatele několika lihovarů v tehdejší federaci. V roce 1990 byla v Bělehradě založena akciová společnost Cerpromet d.d.o. jako první rodinně řízený podnik v resortu distribuce alkoholických a nealkoholických nápojů v Srbsku a Černé Hoře. Během času se stala největším srbským prodejcem nápojů všech druhů: od stolních vod a ovocných šťáv přes vína až po lihoviny a likéry. Dnes má firma ve svém portfoliu více jak 500 položek. Od roku 2000 dodává nápoje i do sítě "Delhaize Srbija", největšího maloobchodního řetězce v Srbsku.

 Přes své základní zaměření na prodej takových komodit jako jsou minerální vody, ovocné džusy, káva a čaj, brandy, whisky, vodky a vína z celého světa se společnost stále více angažuje v domácí produkci vín a lihovin. Svou pozornost věnuje především výrobě ovocných destilátů, v Srbsku zvaných rakija. Společnost dlouhá léta spolupracovala s řadou rodinných vinařství a palíren, z nichž některé později koupila. Jednou z těchto firem byl i ovocný lihovar "Promont Distillery d.d.o.", založený jugoslávským státem v roce 1958 ve městě Novi Sad. Po privatizaci ho až do roku 2004 provozovala skupina podniků "Promont Group". Moderní, na tradiční srbské rakije specializovaná palírna, byla už tehdy kompletně řízená počítači. Byla vybavena perfektně zařízenými laboratořemi. Její roční kapacita dosahovala 150 000 litrů čistého alkoholu.

 V roce 2005 palírnu v Novém Sadu získala společnost Cerpromet d.d.o. Po kompletní modernizaci zařízeními a linkami od německé firmy Arnold Holstein GmbH byla znovu uvedena do provozu pod názvem Premier Rakija d.d.o. Modernizovaný lihovar je zaměřen na výrobu různých druhů rakije. Prestižní druhy jsou nabízeny v premiové řadě "Premier". Řada sestává z pěti značek:

 hrušková "Premier Viljamovka 42%"
 kdoulová "Premier Dunja 42%"
 meruňková "Premier Kajsija 42%"
 švestková "Premier Šljiva 43%"
 pokrutinová "Premier Loza 45%"

 Všech pět druhů se plní do speciálních kónických lahví o objemu 0,7 litru, zdobených v prostoru mezi etiketou a uzávěrem barevným potiskem symbolů toho kterého ovoce. Paralelně k velkým lahvím se používají i jejich miniaturní varianty s objemem 50 ml, které jsou zdobeny stejným potiskem jako velké lahve. Uzavřeny jsou černě lakovanými kovovými šroubovými uzávěry. Zajímavým faktem je, že miniatury jsou opatřeny kromě vlastních etiket také visačkami z bílého kartónu.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Vodka "babička"

 

 Podnikatel Alex Clarke, v Austrálii známá veličina v oblasti výroby lihovin, cestovního ruchu a hudebního průmyslu, nosil dlouhá léta v hlavě myšlenku na výrobu vodky z pelyňku. Zrealizovat tento nápad se mu podařilo poté, když během jedné soutěže alkoholických nápojů v Londýně v roce 2009 poznal vrchního sklepmistra "Palírny U zeleného stromu" v Prostějově. Prostějovská palírna vyráběla léta jak vodky, tak absint, a měla proto hluboké znalosti o zpracování pelyňku v lihovarnickém průmyslu.

 Poté co se Alex Clarke seznámil s historií palírny a s tradicemi legendárních `babiček kořenářek`, bylo rozhodnuto i o jménu nové značky vodky - "babička". Sám Clarke k tomu říká: "Pro mně je toto pojmenování holdem staletým tradicím palírenského řemesla a významu babiček kořenářek na Hané".

 Aby zůstal u pramene tvořivé studnice nápadů a řemeslných zkušeností, rozhodl se Alex Clarke pro prostějovskou palírnu jako výrobnu jeho nové lihoviny - první pelyňkové vodky na světě. V návaznosti na řadu uznání a ocenění na různých mezinárodních soutěžích se výroba vodky značky "babička Original Czech Wormwood Vodka" postupně několikanásobně zvyšovala a dnes je k dostání nejen po celé Austrálii, ale také v mnohých zemích EU.

 Výroba" Vodky babička"

 Na samém počátku výroby "Vodky babička" je macerace ručně posbíraných rostlin pelyňku z okolních strání Prostějovské pahorkatiny. Pak následuje destilace zápary z moravské kukuřice. Zrna kukuřice od vybraných farem se sklízí mladá, krátce před dozráním, aby vodkové destiláty získaly jemnou sladkost. Poté se destiláty spolu s maceráty pelyňku znovu pálí. K dokonalé jemnosti vodky přispívá svým nezastupitelným dílem i křišťálově čistá voda, která se čerpá v Prostějovské pahorkatině ze zdrojů více jak 10000 let starých.

 Království "Vodky babička"

 Něco přes 260 kilometrů jihovýchodně od Prahy leží malebný kraj Haná, od nepaměti součást moravské části České republiky, líbezná krajina s rozsáhlými poli, zelenými loukami a mírnými kopci. V samých počátcích jako jedno z území Velkomoravské říše, později spravována českými králi z Prahy, vyznačovala se Haná nezvyklým liberalismem, umožňujícím tu největší náboženskou svobodu v tehdejším křesťanském světě. A právě v tomto regionu se nachází město Prostějov.

 Po převzetí moci v Českém království Habsburky nastala sice tuhá rekatolizace, ale tuto dobu charakterizuje i jiná tradice - éra babiček kořenářek. Jejich komunita byla nejen respektována, ale vysoko ceněné byly jejich znalosti o bylinkách a jejich zpracování. Na rozdíl od jiných zemí v západní Evropě nikdy nebyly pronásledovány jako čarodějnice. Právě naopak - později se jim často dostávalo čestného místa v dílech české literatury.

 Nápoj čarodějnic

 Zvláštnímu postavení se těšily elixíry z pelyňku, lidově zvané `nápoj čarodějnic`, protože jim byly přičítány mystické léčebné účinky. Tehdy používané jako domácí léky, afrodisiaka a tonika, jsou dnes nezastupitelnou ingrediencí první pelyňkové vodky na světe - vodky s ochrannou známkou "babička".

 Prostějovská palírna

 Z roku 1518 pochází listina v olomouckém archivu, v níž je zmiňována palírna kořalky v domě "U zeleného stromu" na prostějovském rynku. Dodnes tato destilérie používá jméno "Palírna U zeleného stromu", ačkoliv je od roku 2012 součástí lihovarnické skupiny Granette Starorežná. Nejznámějším výrobkem prostějovské palírny je žitná "Starorežná". Při návštěvě palírny má zákazník možnost seznámit se s její historií v podnikovém muzeu přímo v budově palírny.

 Miniatury

 Tak jako některé jiné druhy lihovin a likérů se v prostějovské palírně plní do miniatur i "Vodka babička". Jde u kulatou bíle satinovanou lahvičku o obsahu 50 ml s velmi jednoduchým, ale elegantním designem. Lahvička je uzavřena dřevěnou zátkou, přelepenou kontrolní páskou. Jinak používá palírna jako standardní čiré lahvičky s objemem 50 ml, tak i různé firemní tvarovky o objemu 40 i 50 ml.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

NamGin - namibijský gin s čertovým drápem

 

 Asi 500 km jižně od Windhoeku, hlavního města Namibijské republiky a v bezprostřední blízkosti města Keetmanshoop se nachází Naute Dam, hráz údolní přehrady Naute. Přehrada byla postavena na řece Omaruru v roce 1973. Jejím primárním účelem bylo zásobování pitnou vodou měst a osad v okolí přehrady. Neméně závažným úkolem vod z přehrady byla možnost zavlažování ovocných plantáží, které byly následně kolem přehrady zakládány. Na ploše zhruba 800 ha původně neúrodné půdy se dnes pěstují datle, granátová jablka, opuncie, různé druhy citrusového ovoce a vinná réva.

 Jedním z pěstitelů na těchto plantážích jsou i manželé Michael a Katrin Wederovi, potomci německých přistěhovalců, neboť dnešní Namibie byla až do konce 1. světové války kolonií Německá jihozápadní Afrika (Deutsch Südwest-Afrika).

 Manželé Wederovi založili v roce 1990 vinařství Kristall Cellars, ve kterém zpracovávali hrozny ze svých vinic, především odrůdy Cabernet Sauvignon, Colombard, Pinotage, Shiraz a Tinta Barocca. První lahve vín "Rüppels Parrot White Wine" a "Paradise Flycatcher Red Wine" dodali na namibijský trh v roce 1996. V následujících letech pak Wederovi experimentovali s různými druhy ovoce: přirozeně sladké datle se velice dobře hodí k destilaci, ale ta vyžaduje dovednost a péči, aby bylo možné v destilátu zachytit všechny důležité prchavé aromatické látky; granátová jablka, původem z Íránu a Turecka, v suchých podmínkách Namibie dávají dobrou úrodu a jejich dužina je pro vysoký obsah cukrů k pálení taktéž vhodná. A tak v roce 2008 uvedli manželé Wederovi do provozu ovocný lihovar Naute Kristall Distillery, ve kterém z datlí, granátových jablek, opuncií a afrických druhů koření vyrábějí destiláty jako "Dandy Date Brandy", "Date Fine Spirit", "Granaté Pomegranate Fine Spirit" nebo "Matisa Prickly-Pear Fine Spirit", všechny s obsahem alkoholu 40% obj.

 Jejich lihoviny se rychle ujaly a začaly se prodávat v hotelích, restauracích, turistických chatách a v obchodech se suvenýry po celé Namibii. Proto ani nepřekvapuje, že stařené brandy z datlí "Dandy" se stalo prvním exportním šlágrem Wederových lihovaru.

 Dnes převzal špičkovou pozici této lihoviny původní namibijský druh ginu "NamGin Devil's Claw" (v německé verzi "NamGin Teufelskralle") s 45% alkoholu, který je v současné době nejúspěšnější značkou rodinné firmy Naute Kristall Cellar & Distillery.

 Jalovcová "NamGin" se od ostatních ginů odlišuje především tím, že se do směsi bylin a koření na její násadu přidává také drcený kořen a sušený květ rostliny zvané čertův dráp či ďáblův spár (její botanický název je herpagofyt ležatý, latinsky herpagophytum procumbens). Jde o sukulentní rostlinu z čeledi sezamovitých, která roste pouze na okrajích pouště Kalahari v Jižní Africe a Namibii. Dalšími ingrediencemi násady jsou kromě bobulí jalovce také akáciový květ, citrónová šťáva, kardamom, levandulový květ, pomerančová kůra, zázvor a jiné přísady, známé pouze manželům Wederovým.

 Zisk různých ocenění na mezinárodních soutěžích, zvláště za značku ginu "NamGin", je důkazem toho, že je společnost Naute Kristall Cellar & Distillery na té správné cestě.

 Miniaturní lahvičky

 Jako jediná z lihovin manželů Wederových se plní značka ginu NamGin Teufelskralle do miniatur. Jsou to břichaté lahvičky o objemu 50 ml tzv. lékárenského typu. V Namibii jsou čiré s etiketou tištěnou přímo na skle, ale obchodní zastoupení v Německu nechává gin plnit do lahviček z černého skla s lepenou etiketou.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Ursus
Původně islandské vodky z Holandska

 

 Někdy na počátku 20. století se na Islandu začala vyrábět pšeničná vodka s názvem URSUS (latinsky medvěd). V 90. letech ale koupily recepturu holandské palírny Distilleerderijen Horn BV ve městě Hoorn a spustily její výrobu v Holandsku. Kromě čisté vodky URSUS Vodka s lihovitostí 40% obj. vyrábí lihovar Horn BV likéry na bázi vlastních vodkových destilátů URSUS Roter (brusinkový), URSUS Lemon (citrónový) a URSUS Currant (z černého rybízu), všechny druhy s 21% alkoholu.

 Za účelem distribuce vodky URSUS byla v roce 1995 založena dceřinná společnost Ursus Vodka Company NV se sídlem v Hoomu. Značku URSUS ale v roce 2004 odkoupila londýnská nadnárodní společnost Diageo plc., pro kterou lihovar Horn BV vodku URSUS od roku 2006 vyrábí.

 Všechny čtyři shora uvedené druhy se vyrábějí pro trh v EU a pro export do více než 50 zemí světa, mj. Austrálie, Japonska, Jižní Koreje, Kanady, Libanonu a Ruska. Pro trh v USA se vodky URSUS vyrábějí s pozměněnou recepturou a s modifikovanými značkami: Vodka URSUS Original se 40% alkoholu a ochucené a obarvené vodky URSUS Blue Raspberry (modrá), URSUS Green Apple (zelená) a URSUS Punch (červená), všechny s lihovitostí 35% obj.

 Specialitou lahví pro americký trh, zavedených v roce 2010, jsou na nich tištěné etikety. Původně bílá barva kresby skupiny medvědů se v ledničce změní po dosáhnutí požadovaného stupně vychlazení na modrou, což je pro spotřebitele signálem, že je nápoj připraven ke konzumaci.

 Veškeré druhy vodky zn. URSUS se plní do miniaturních lahviček. Pro EU a export do zahraničí s výjimkou USA jsou to lahvičky z čirého skla o objemu 50 ml s různobarevným provedením etiket. Speciálně pro americký trh to jsou čiré plastové lahvičky s objemem 50 ml a s bílými, sítotiskem na ně natištěnými etiketami, které umožňují již popsaný efekt změny barev.

Text: Ivan Uhlík, fotografie: Internet  

 

Vínařství a výroba pisca "MAJES TRADICIÓN S.A.C."

 

 Ochranná známka "Majes Tradición" je symbolem peruánského města Arequipa. Navíc je to nejprodávanější druh pálenky pisco v jižním Peru. Tuto známku vlastní rodina Zúnigových, která již v 5. generaci provozuje výrobu vína a pisca v údolí Majes, 165 km od centra departamentu Arequipa. Zúnigovi obhospodařují i největší vinici v regionu Arequipa, známou jako "Vina del Ocho", která se nachází na území prastaré incké kultury Wari (800 až 1000 našeho letopočtu). V údolí Majes, tvořeném kaňony řek Colca a Camaná, založili koncem koloniální éry (kolem roku 1780) předkové rodiny Zúnigových vinohrad "Vina Las Islas", základ dnešních vinic, ve kterém pěstovali révu na výrobu pisca. Jejich pálenka se prodávala pod názvem "Puro de Majes" (čistá z Majes) především na tzv. "Stezce konquistadorů". V 60. letech minulého století zdědil vinohrady roztroušené po celém údolí don Alejandro Díaz Zúniga. Don Alejandro především sjednotil pozemky do jedné vinice a poté vybral nejlepší muškátové révy a obnovil porosty vinic. Nakonec zmodernizoval palírnu a nechal si zaregistrovat společnost "Majes Tradición S.A.C." a ochrannou známku "Majes Tradición". Jako první vinařství v zemi získali Zúnigovi mezinárodní certifikaci HACCP. Dnes je rodinná firma Zúnigových největším vinařstvím v Peru a největší palírnou v distriktu Arequipa. Do firmy ročně přicházejí stovky studentů z vysokých škol z celého Peru, aby se seznámili s technologiemi, které zčásti pocházejí z wariské kultury: specifickou metodou drcení hroznů a unikátním způsobem kvašení. Zrání v tancích z potravinářské nerez oceli, které bylo ve firmě zavedeno ve spolupráci se studenty univerzity Cuyo v Argentině, Vysoké školy agrotechnické v Montpellieru ve Francii a Pontifikální katolické university v Peru, je i dnes předmětem obdivu odborníků. Vlastní destilace probíhá v kotlích typu alambic, které byly dovezeny z Francie. Ve výrobním programu jsou pisca řady "Clásicos" v druzích Acholado, Italia, Quebranta a Uva negra Criolla a pisca řady "Premium" v druzích Acholado, Albilla, Italia, Mollar, Quebranta, Torontel a Uva negra. Druhy pisca se rozlišují podle odrůd révy ve směsi, ze které byly vypáleny. V druhu Acholado jsou např. destiláty z odrůd Uva Italia, Moscatel, Negra Criolla a Quebranta. Firma Zúnigových je především vinařství a proto také kromě pálenek dodává na trh červená stolní vína v druzích Borgona, Mistela, Tinto Semiseco a Grande Tinto. Převážně na export se vyrábí druh Sirah Malbec. Etikety většiny vín jsou ozdobeny pečetí s osmičkou, která se vztahuje ke kultuře Wari, ve které byla magickým číslem.

 Pisca řady "Clásicos" se plní do originálně tvarovaných miniaturních lahviček z čirého skla s objemem 50 ml, uzavřených šroubovými uzávěry z černého plastu. Prodávají se jednotlivě či jako soubor na dřevěném kolotoči. Některá pisca z řady "Premium" se příležitostně plní do figurální keramiky, lahví ve tvaru inckého bojovníka, konkvistadora senora de Sipána, páru lam, katedrály ve městě Pequena nebo Velké katedrály v Limě. Minimálně jeden tvar, ten posledně jmenovaný, existuje i jako miniatura o objemu 50 ml.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Francouzské rumy a likéry značky Bardinet

 

 Počátky historie firmy Bardinet

 Všechno to začalo v roce 1857, kdy se mladý obchodník vínem Paul Bardinet ve městě Limoges rozhodl rozšířit své obchodní aktivity také na lihoviny ze třtinových destilátů, v té době zvaných "tafia", které se do Francie dovážely z jejích zámořských území. Byly to hrubé pálenky, doslova ohnivá voda pro piráty, ovšem s velkým potenciálem chutí a vůní.

 Génius Paul Bardinet

 Po dlouholetých pokusech s destilací, řezáním a stařením třtinových lihovin v dubových sudech se Paul Bardinet na vrcholu své profese dobral vynikajících výsledků, a na francouzský trh začal dodávat pravý klasický, ale zatím bezejmenný rum. Z počátku ho prodával pod značkou "Rhum Bardinet", ale už v roce 1886 si nechal zapsat značku "Rum Negrita". Poté se zrodily další značky jako "Rhum Dillon" nebo "Old Nick Rum". Už v samých počátcích se jeho rumy plnily do miniaturních lahviček, zprvu s obsahem 0,1 a později 0,05 litru. Vyráběly se jak z čirého, tak i ze žlutého, hnědého a zeleného skla.

 Z Limoges do Bordeaux

 Lihovar se průběžně rozšiřoval, ale plocha areálu přestala postačovat, a tak se syn Paula Bardineta Edouard rozhodl firmu přenést do průmyslové zóny při přístavních molech města Bordeaux. Nechal tam vybudovat nový lihovar s likérkou a rozsáhlé zrací sklepy. Také si koupil podíl na molech a nechal vybudovat přístaviště pro lodi, které ze zámořských ostrovů přivážely tu nejkvalitnější surovinu - cukrovou třtinu z Karibské oblasti. Své sklepmistry nechal vyškolit u těch nejrenomovanějších francouzských výrobců lihovin, aby společnost mohla vyrábět ty nejjemnější lihoviny a likéry, které by vhodně doplňovaly nabídku rumů. Tak se postupně dostaly do firemního portfolia brandy, exotické likéry, ale také vodky a whisky.

 Rozvoj společnosti Bardinet

 V roce 1974 společnost koupila v srdci nádherného 14-hektarového pozemku nedaleko Bordeaux vinařství Domaine de Fleurenne. Organizačně se společnost Bardinet přeměnila na skupinu firem s názvem Fleurenne Europe A.S. Aby mohla skupina prodávat své produkty celosvětově, zajistila si certifikáty podle ISO 9002 v roce 1994, HACCP v roce 1996, ISO 9001 verze 2000 v roce 2003, BRC (třída A) pro britský trh v roce 2005 a IFS pro celé potravinářské odvětví v roce 2006. Mimo to skupina implementovala systém HACCP a jeho specifikace, které mají zajistit plnou kontrolu kvality ve všech fázích výroby, od výběru surovin až po finální balení:

• konstantní úpravu balení a označování pro splnění spotřebitelské vkusu při zachování hlavních témat specifického světa lihovin, kombinujících exotiku, eleganci a aristokracii
• skutečný duch partnerství s různými firmami dovozních a distribučních soustav, aby tak byl stimulován trh a rozvoj výroby v souladu s požadavky spotřebitelů
• stálý důraz na inovaci a kreativitu, a tím pokrytí všech nových spotřebitelských trendů

 Na pozemku vinařství byl postaven nový závod s ultramoderními výrobními a stáčecími zařízeními, rozsáhlými sklepy pro stárnutí rumů a brandy (v současnosti největší sklepy na skladování rumu v Evropě), a oddělením výzkumu a kontroly kvality s laboratoří, splňující ty nejpřísnější požadavky na kvalitu. Celý komplex dnes sestává z:

• výrobního zařízení o kapacitě 90 000 hl denně
• 5 skladovacích a zracích sklepů
• 6 plně automatizovaných stáčecích linek
• 12 000 m2 skladových prostor a ploch

 Vybrané druhy lihovin zn. Bardinet, šlo ve většině případů o likéry, ale jednotlivě také o brandy, vyráběly v licenci různé likérky v řadě zemí celého světa, např. v Argentině, Brazílii, Itálii nebo v USA. Ve Španělsku byla v 80. letech minulého století ve městě Gelida v provincii Barcelona otevřena filiálka Bardinet Espana S.A., jež se věnovala lahvování z Francie dovážených lihovin, především rumů, ale vyráběla i několik druhů vlastních likérů. Zajímavostí je, že filiálka používala k plnění několika svých likérů a jedné značky vodky i vlastní originálně tvarované lahvičky s obsahem 50 ml.

 V portfoliu skupiny Fleurenne Europe A.S. je dnes více jak 90 značek alkoholických nápojů jako aperitivy "Manor" a "Valauria", likéry "Bardinet" a "L'Héritier Guyot", rumové punče "Dillon Planteur" a "Old Nick Planteur", rumy "Dillon", "Negrita" a "Old Nick", cognacy "Bardinet" a "Beehive", skotské whisky "Glen Moray" a "Sir Edward's", vodky "Aska", "Kiprisky" a "Polyanski" a stolní i ročníková vína z vlastního vinařského podniku "Domaine de Fleurenne" resp. dovozová vína z Austrálie, Chile, Itálie, Kalifornie a ze Španělska.

 Současná výroba rumů

 Ve Francii:
 Rhum Negrita Legere Bardinet 37,5%, Rhum Negrita Bardinet 37,5%, Negrita Spiced Golden 37,5%, Old Nick Caribbean Gold Rum 37,5%, Old Nick White Rum 37,5%.

 Ve Španělsku:
 Ron Negrita Blanco 40%, Ron Negrita Dorado 40%, Ron Intenso Negrita 55%.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Indická pálenka "feni"

 

 Specialitou indického svazového státu Goa je pálenka feni. Výhradně v tomto státě se vyrábějí v závislosti na základní surovině typy Cashew Feni a Coconut Feni (kešú a kokosový). Jde o aromatické destiláty vyráběné v malých sériích v manufakturách převážně v Jižní (ten mívá 43 až 45% alkoholu) a v Severní Goe (ten bývá slabší). Chuť a především aróma jsou určovány základní surovinou: první druh po oříšcích kešú a druhý po kokosových ořeších. V Indii je feni klasifikován jako tzv. `regionální nápoj` a smí se proto prodávat pouze na území svazového státu Goa. Slovo feni je odvozeno ze sanskrtského výrazu phena (česky "pěna"), což vyjadřuje jednu z vlastností pálenky: při nalévání z lahve do sklenice vytváří velice jemné bublinky, připomínající pěnu. Druh Coconut se pálí pouze ze zápary z kokosových ořechů, při výrobě druhu Cashew lze záparu připravovat za použití směsi z oříšků kešú a z kokosového mléka. Některé manufaktury plní pálenku feni do různých typů miniaturních lahviček (viz zobrazení na úvodní stránce).

 Capt. Lobo`s Farm je rodinné hospodářství, ležící na hranici indického svazového státu Goa, asi dva kilometry na východ od Maháráštry. Dobře udržovaný statek se rozléhá v příjemné krajině mezi palmami a poskytuje unavenému obyvatelstvu blízkého velkoměsta oddych a odpočinek. Farma zároveň nabízí sportovní vyžití: plavání ve velkém bazénu, kanoistiku v přilehlé řece a jízdy na koni a pěší turistiku v okolí farmy. Hlavní budova, staletý hliněný dům, byla kdysi úkrytem bojovníků proti koloniálním vojskům a je proto národní kulturní památkou. Dnes dům slouží jako restaurace, jejíž kuchyně zpracovává suroviny z vlastního hospodářství jako rýži, různé druhy zeleniny a ovoce, česnek, zázvor, pepř, kokosové ořechy, vejce a drůbež. Součástí farmy je také manufaktura, vyrábějící džemy, nakládané okurky a dva druhy lihoviny feni. Oba dva se plní jako suvenýry do tvarovaných miniatur z obarveného červeného a žlutého skla s obsahem 45 ml. Jejich značka je "Goa's Pride" (Pýcha Goy).

 

Argentinské čajové likéry

 

 Misiones, jedna z 23 argentinských provincií, se nachází v severovýchodním cípu Argentiny zvaném Mesopotamica a sousedí ze severozápadu s Paraguayí, ze severu, východu a jihu s Brazílií a z jihozápadu s provincií Corrientes. Na jubilejním 10. ročníku národního veletrhu Caminos y Sabores v hlavním městě Buenos Aires v loňském roce byla tato provincie zastoupena mj. rodinnou firmou paní Normy I. Dyniové z městečka Oberá, která vystavovala dvojici čajových likérů se značkou "Secretos de mi Tierra" (Tajemství mé země) ve dvou druzích: "Licor de Té negro" (z černého čaje) a "Licor de Té verde" (z čaje zeleného), oba s obsahem alkoholu 24% obj. Oba dva likéry prodává paní Dyniová standardně v lahvích s obsahem 250 ml a v miniaturách o obsahu 30 ml, čtyřbokých lahvičkách z čirého skla, uzavřených šroubovými uzávěry z černého plastu. Miniatury se prodávají buď jednotlivě anebo v párech zabalených do dřevěných dárkových krabiček (viz obrázek na titulní stránce). Jak lze vidět na obrázcích dole jsou miniatury opatřeny dvěma etiketami, hlavní a zadní. Na hlavních etiketách jsou kromě názvu série a druhu likéru zobrazeny dva různé barevné snímky vodopádů Iguazu na hranici mezi Argentinou a Brazílií, které jsou zařazeny mezi nových Sedm přírodních divů světa. Zadní etikety jsou opatřeny texty s informacemi o složení likérů, o výrobci a o datu výroby (v daném případě jde o rok 2013). A poslední zajímavost: zmiňované lahvičky jsou prvními miniaturami z provincie Misiones na veletrhu v Buenos Aires.

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Korejské lihoviny na cestě do světa

 

 Vláda Korejské republiky (jde samozřejmě o Koreu jižní, pozn. red.) se loni rozhodla vydat soubor opatření na podporu prodeje tradičních korejských alkoholických nápojů na světovém trhu. Ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem plánování a financí a Prezidentskou komisí pro národní hospodářskou soutěž představily tisku balíček odpovídajících předpisů a nařízení, které mají napomáhat upevňování konkurenceschopnosti domácího lihovarnického průmyslu a zvyšování kvality korejských lihovin. Výroba alkoholických nápojů byla v Koreji až dosud z daňových důvodů podrobena přísné regulaci a kontrolám ze strany úřadů a proto se lihovarnictví v Koreji nerozvíjelo stejným tempem tak jako tomu bylo v jiných odvětvích korejského národního hospodářství. Kvůli těmto omezením a chybějící systematické podpoře trhu ze strany státu vč. omezení hranice financí do reklamy se korejské lihoviny jen těžko prosazují proti lihovinám z dovozu. V roce 2001 činil podíl domácí produkce na celkové nabídce pouhých 10 procent. Za časů dynastie Džoseonů bylo v Koreji známo více jak 360 druhů různých alkoholických nápojů. Jejich produkce ale zanikla v době japonského koloniálního panství v průběhu 20. století.

 Obnově asi 50 zaniklých druhů lihovin mají napomoci nyní schválená opatření. Jejich dalším cílem je pak všeobecně rozšířit nabídku tradičních domácích lihovin na trhu v Koreji a zlepšit jejich vyhlídky na možnosti exportu. Jako kladný příklad může posloužit stále se zvyšující obliba korejského rýžového vína (správněji rýžové pálenky) makgeolli v zahraničí. Tento úspěch byl jedním z důvodů k současné aktivitě korejské vlády na tomto poli. Jako oficiální nápoj se makgeolli podávalo nedávno na mezinárodní konferenci v Soulu. V rámci globalizace trhu s lihovinami se stal v zahraničí známý také bokbunjaju, tradiční korejský likér z ostružin, kterému se v USA začalo říkat rugby-ball snapps. Ke změně postoje korejské vlády přispěl mimo jiné i názor, že korejské, tradičním způsobem z přírodních surovin vyráběné lihoviny mají řadu pozitivních zdravotních účinků, a v neposlední řadě i celosvětový trend k návratu ke zdravé výživě.

 Přes 133 miliard wonů (to je 108 miliónů dolarů) chce korejská vláda v příštích pěti letech vložit do projektů v lihovarnickém průmyslu a na trhu s alkoholickými nápoji. Jedním z prvních kroků bylo okamžité povolení internetového prodeje lihovin. Do konce roku má být zřízen registr alkoholických nápojů, který umožní standardizaci výrobních postupů a kontrolu kvality finálních produktů. Část prostředků bude věnována na výzkum a vývoj s cílem dostat korejské alkoholické nápoje na kvalitativní úroveň japonského saké, francouzského cognacu či skotské whisky. Tradiční nápoj není jen zboží, ale jedná se i o kulturní statek - proto je snaha korejské vlády o rozšíření tuzemských lihovin v zahraničí svým způsobem kulturní misí, představující světu tradice a kulturu Korejců.

 Potenciál k naplnění stanovených cílů vlády Korejské republiky mají mezi korejskými lihovinami, které ve své většině spočívají na tzv. rýžovém víně soju, především tyto druhy alkoholických nápojů:

 Adong Soju

 Adong Soju je tradiční druh soju, rýžovo-obilné pálenky (nesprávně označované jako rýžové víno), jejíž receptura se zachovala v jedné rodině ve městě Adong, kde se vyráběla už v dobách dynastie Goryo. K její výrobě se používá na rozdíl od jiných značek soju pět druhů obilovin, mimo jiné je to rýže, ječmen a pšeničný slad. Zápara kvasí po dobu sedmi dní a pak se pomalu 24 hodin pálí. Hotový destilát zraje v keramických nádobách a nakonec se plní s lihovitostí 45% do lahví či do keramických karaf. V současné době nad její výrobou dohlíží mistryně-vinopalnice paní Ok-hwa Cho. V r. 1987 bylo adongské soju zaneseno pod č. 87-12 do Národního seznamu nemateriálního dědictví.

 Gochang Bokbunjaju

 Zde se jedná o tradiční likér z divoce rostoucích ostružin, všeobecně zvaný bokbunjaju. Tento svébytný druh se připravuje už po celá staletí ve vesnici Gochang poblíž kláštera Seonunsa v provincii Jeonbuk. Je velice sladký a proto oblíbený především mezi ženami. Podle legendy má léčivé účinky - mimo jiné chrání před rakovinou a posiluje zrak.

 Gyenongju Gyodong Beopju

 Tento beopju, alkoholický nápoj nažloutlé barvy z obilné zápary vyrábějí generace klanu Choi, žijícího ve čtvrti Gyodong ve městě Gyenongju. Dnes se prodává s 16% alkoholu, poté co byla v r. 1990 změněna jeho receptura a snížena lihovitost. Na rozdíl od jiných značek beopju tento po dvojité destilaci stárne minimálně po dobu 100 dní. Jeho výrobu dnes kontroluje paní Yeong-sin Choi, mistryně-vinopalnice. Značka byla v r. 1986 zapsána pod č. 86-3 do Národního seznamu nemateriálního dědictví.

 Jeonju Leegangju

 Leeangju je hruškový likér s prastarou tradicí. Vyrábí se od dob dynastie Džoseonů jen v provincích Džeolla-do a Hwanghae-do tak, že se vybrané druhy soju po přidání hruškové šťávy, medu, zázvoru a skořice znovu destilují. Lihovitost se pohybuje mezi 22 a 25%. Jméno získal likér po hruškách (lee) a zázvoru (gang). Nejdražší značka je Jeonju 25%. Když v r. 1935 král Godžong podepisoval se zástupci USA obchodní dohodu, podával se k přípitku leegangju právě z Jeonju.

 Munbaeju

 Munbaeju je tradiční lihovina z provincie Pyeongyang-do. Vyrábí se destilací zápary z pšenice a loupaného a afrického prosa. Lihovina má nahnědlé zabarvení a obsah alkoholu 40%. V archivu v Soulu se dochoval záznam, že se munbaeju dodávalo už na dvůr krále Wanggeona z dynastie Goryeo. Na summitu Sever-Jih v Soulu v roce 2002 se munbaeju servírovalo jako oficiální nápoj. Své jméno lihovina získala podle vůně, připomínající ovoce ze stromu munbae (druh hrušky). Nad jeho výrobou v likérce v Pyeongyangu bdí už ve 4. generaci mistr-vinopalník Ki-choon Lee, kterému byl v roce 1986 udělen titul lidský kulturní statek.

 Západní lihoviny

 V Koreji se samozřejmě vyrábějí i lihoviny evropského typu jako brandy, gin, vodka nebo whisky. Korejci jim říkají "západní lihoviny".

 Nejvýznamnější výrobce lihovin tohoto typu je palírna Jinro Ltd. Palírna má ve výrobním program mimo jiné brandy "Louis XV. Extra XO" a whisky "Windsor Super Premium". Kromě toho společnost Jinro Ltd. stáčí i whisky dovážené v sudech ze Skotska jako jsou např. značky "Queen Anne" a "VIP".

Text a fotografie: Internet, překlad: Ivan Uhlík  

 

Likér z tabáku "Perique"

 

 Tabák perique: "Louisiana Perique" je druh velmi tmavého dýmkového tabáku. Pro jeho sílu a vysoký obsah nikotinu bývá ve směsích obsažen jen asi pěti až deseti procenty. Další jeho ceněnou vlastností je fakt, že v dýmce hoří velice pomalu. Kuřáci dýmek tvrdí, že je tabákovým `pepřem` a do tabákových směsí je přidáván ke zvýraznění aróma a chuti. Samostatně se nedá použít, nehledě na to, že je velice vzácný.

 Tento tabák se pěstuje pouze na svazích břehů Mississippi v okolí městečka St. James ve státě Louisiana. Jde o poddruh tabáku "červený burely". Francouzští osadníci převzali jeho pěstování od původních obyvatel, louisiánských Indiánů. Později byla založena tabáková farma a továrna "Big River Trading Co.", která vyráběla z tabáku perique mimo jiné i doutníky.

 Sklizeň tabáku probíhá během června, když rostliny dosahují vzrůstu asi 75 cm a to vždy v pozdních večerních hodinách. Kompletní rostliny bez kořenů se zavěšují k usušení na trámy v otevřených stodolách na dobu asi deseti dnů. Pak se z rostlin odstraňují listy, otřepáním se zbavují nečistot a po navlhčení se svazují do otepí zvaných torquettes. Tyto se lisují pod velkým tlakem v dubových kádích, aby byly zbaveny veškeré vláhy a vzduchu. Čas od času se otýpky z kádí vynímají a pak se do nich v opačném pořadí zase vkládají. Tomuto postupu se říká anaerobní fermentace. Takto se postupuje zhruba jeden rok, aby tabák získal své finální aróma.

 Roku 2005 započal chemik a mikrobiolog Ted Breaux s pokusy vyrobit z tabáku perique lihovinu, protože se jednak už před tím zabýval možnostmi jiného využití této tehdy již vzácné a vymírající rostliny a jednak protože měl jako spolumajitel palírny Jade Liqueurs zkušenosti s výrobou absintu a jiných speciálních likérů. Rok na to už byla hotová receptura a byly připraveny technologické postupy pro palírnu "Combier" v Saumuru v západní Francii, která koncem roku 2006 spustila ruční výrobu novinky s názvem Liqueur de Tabac Perique. V chuti tohoto likéru dominují tóny originálního tabáku perique a jeho bohatý buket silně ovlivňuje i aróma likéru. Jelikož je tabáková rostlina perique dnes už velice vzácná, je výroba likéru limitována na několik málo tisíc lahví ročně. Tomu také odpovídá cena, za kterou vybrané obchody a vinotéky tuto specialitu nabízejí. Tabákový likér Perique se konzumuje jako jiné jemné likéry, nejlépe čistý a za pokojové teploty. Tabáková specialita Liqueur de Tabac Perique zaznamenala na trhu velký úspěch a už v roce 2007 získala první ceny na soutěžích jak ve Francii tak v zahraničí.

 Výroba likéru: Během první operace při výrobě likéru Perique se dobře usušený tabák druhu louisiánský perique naloží do kádě s vinným alkoholem, za tím účelem nakoupeným v palírnách z údolí Loiry ve Francii. Do směsi se pak přidá řepný cukr. Po několikadenní fermentaci následuje pomalá destilace a poté mladý destilát stárne v tancích. Během finalizace se do likéru přimíchává směs různých koření a kvůli barvě i karamel. Po poslední filtraci následuje zředění likéru upravenou studniční vodou na lihovitost 31% obj.

 Chuť a aróma: Chuť tabákového likéru Perique je překvapivě jemná s dostatečnou sladkostí, jíž je vybalancován oheň alkoholu. Trpkost fermentovaného tabáku harmonuje velice dobře se směsí koření, a to markantněji ve vůni než v chuti. Jedinečné tabákové aróma doplňují stopy po cognacu, dřevu, zámořském koření a slaném mořském vzduchu. Konec je dřevitý se stopou kůže. Nejlépe se popisuje vůně likéru Perique dojmem, který máme když sedíme v koženém křesle v pokoji, ve kterém si předtím někdo zapálil dýmku. V likéru samém není obsažen žádný nikotin.

 Balení: Z pochopitelných důvodů se likér Perique na rozdíl od jiných lihovin z palírny Combier neplní do miniatur.

Ivan Uhlík / Internet  

 

Co je vlastně šartréska ?

 

 Ve sbírkách minilahviček bývají často vidět různé varianty miniatur s likérem zn. "Chartreuse". Vědí ale sběratelé co ve sbírce mají ? Jde o světoznámý francouzský bylinný likér s nezaměnitelnou chutí a vůní. Už po několik století ho vyrábějí mniši v horském klášteře Grande Chartreuse poblíž Grenoblu ze 130 druhů bylin a vyzrálé vínovice. Byliny se postupně macerují několik dní ve vínovici, pak následuje destilace a poté další přidání bylinného macerátu. Mladý likér pak zraje kolem pěti let v dubových sudech. Je to čistě přírodní výrobek, bez umělých aditiv. Přesné složení bylinné násady a výrobní postup jsou střeženým tajemstvím a prý jej znají vždy jen dva mniši přísného řádu kartuziánů. Likér bývá pro jeho silně kořeněnou až sladkou chuť nejčastěji přiřazován k digestivům. Je také důležitou přísadou do některých koktejlů.

 Vyrábí se ve dvou základních verzích: sušší zelený "Chartreuse Verte" s 55% alkoholu podle receptury z roku 1605 a sladší žlutý "Chartreuse Jaune" se 40% alkoholu, vyráběný podle novějšího receptu z roku 1838.

 Latinský obrat lique-facio znamená rozpouštět, ale i zčistit, zjasnit a ve formě liqueur (likér) byl poprvé použit právě v kartuziánském klášteře v pohoří Massif de la Chartreuse, součástí Západních Alp, které dalo své jméno v roce 1084 nejprve klášteru a později celému mnišskému řádu. Grande Chartreuse je česky Velká Kartouza, a řádu se říká kartuziáni. Sklepy, ve kterých likér zraje, jsou s 164 metry nejdelšími likérovými sklepy na světě. Nacházejí se ve městě Voiron poblíž kláštera. Likér "Chartreuse" je jedním z nejdéle zrajících likérů vůbec. Likér původně vyvinul dnes už neznámý mnich - alchymista jako "elixír dlouhého života". Zašifrovaný recept předal kartuziánským mnichům maršál François Annibal d'Estrées v roce 1605 a údajně jim trvalo 150 let než ho rozluštili. Na etiketách lahví s likérem "Chartreuse" bývá zobrazen v zjednodušené formě erb řádu - říšské jablko se sedmi hvězdami nad ním, a někdy i řádové heslo: "Stat Crux, Dum Vorbitur Orbis" (Kříž stojí, i když se svět kymácí).

 "Chartreuse Verte" dosáhl svého největšího věhlasu v 19. století, kdy se stal nejprodávanějším likérem na světě. Dokonce královna Viktorie, okouzlena jeho chutí a historií prý kartuziánský klášter navštívila, aby na vlastní oči mohla spatřit místo vzniku tohoto unikátního nápoje. Podle likérů "Chartreuse" byly definovány typy barev - od roku 1884 zelená, která je známa pod jménem chatreuská zeleň, a od roku 1892 žlutá jako tzv. chartreuská žluť.

 Hlavně v období za první republiky byl likér "Chartreuse" dobře známý také v Československu. Reklama ho kvůli vysokému obsahu alkoholu nazývala `zelený oheň`, ale mezi lidmi se ujalo označení `šartréska`. Pamětníci si možná vzpomenou, že se likér objevil například ve filmu "Stín kapradin" od Františka Vláčila.

 Když se za Velké francouzské revoluce a pak za josefínských reforem kláštery rušily, tvrdé podmínky, ve kterých mniši dobrovolně žili, se staly ideálními pro jejich využití jako věznic. Odtud i v češtině dobře známé synonymum kartouza - vězení (viz Kartouza Parmská). Českým ekvivalentem je třeba věznice v bývalém klášteře ve Valdicích.

 Do miniatur se mnohé druhy likéru "Chartreuse" stáčely už v období mezi oběma světovými válkami. Lahvičky se vyvíjely tvarově, od složitějších forem k jednodušším, a také etikety procházely různými etapami vývoje designu. Samozřejmě technickému vývoji podléhaly i uzávěry - od korkových přes olověné a cínové až k šroubovacím z bílého plechu. Jedna vlastnost se však udržela až do dnešních dnů - většina miniatur má obsah 30 ml. Jejich náplní však nejsou pouze dva základní druhy "Verte" a "Jaune", ale i celá škála jubilejních a příležitostných edicí - jako např. "Chartreuse Verte 1605", "Chartreuse Jaune Meilleurs Ouvriers de France" nebo "Chartreuse Jaune du 9^e Centenaire".

Ivan Uhlík / Internet  

 

Národní lucemburská palírna Pitz-Schweitzer

 

 Lucemburská 'národní palírna a vinné sklepy' Caves et Distillerie nationale Pitz-Schweitzer S.a.r.l. je od roku 1840 rodinným podnikem Pitzů a Schweitzerů již ve čtvrté generaci. Podnik dnes vedou Marco Pitz jako majitel a jeho bratr Jacques jako předseda správní rady.

 Podnik byl původně založen v Ettelbrücku, ale dnes se výrobní haly a vinné sklepy nacházejí v průmyslové zóně Op der Héi poblíž městečka Hosingen (lucembursky Housen). Firma vyrábí vína, likéry a tradiční lucemburské ovocné pálenky a je také dovozcem zahraničních lihovin a vín. Produkty podniku lze koupit po celém Lucembursku, m.j. i v prodejnách sítě benzínových stanic Shell.

 V roce 1932 firma získala výrobní práva na žaludeční hořkou Maagbitter Buff se 40% alkoholu, která se stala rodinným stříbrem podniku. Její recepturu sestavil svého času velice známý lékař a botanik Herman Boerhaave (1668-1738) v holandském Leidenu a dodnes se podle ní vyrábí macerací různých druhů bylin a koření, převážně ze zámoří, v jenevru (jalovcovém destilátu). Práva na žaludeční hořkou společnost Pitz-Schweitzer S.a.r.l. odkoupila od potomků obchodníka Louise Buffa, který dal likéru jeho jméno.

 K rodinnému stříbru patří i oblíbený bylinný likér Pere Blanc 40%, původně vyráběný od roku 1885 v klášteře Reval z různých bylin a koření, macerovaných ve francouzském cognacu.

 Dlouhou tradici má také další bylinný likér se 40% alkoholu, původně vyráběný v Echternachu. Dnes jej společnost Pitz-Schweitzer S.a.r.l. nabízí pod značkou La Liqueur d'Echternach.

 Další přikoupené značky, původně vyráběné v knížecí likérce na zámku Château de Beaufort, jsou likéry Cassero 29% (z černého rybízu), Elixir de Mondorf 38% (bylinný) a La Framboise des Bois 37% (z lesních malin).

 Od roku 1959 je ve výrobním programu firmy i tradiční značka jeneveru E'sleker Droepp 40% (jalovcová pálenka, jejíž receptura pochází původně z bývalé palírny v Ardénách v Belgii).

 Produkty vyráběné podle vlastních receptur jsou m.j. Hunnegdroepp 40% (pálenka z medu), Nossdroepp 40% (ořechová pálenka) a Nossliqueur 35% (likér z ořechů).

 Kromě již zmiňovaných likérů a pálenek společnost Pitz-Schweitzer S.a.r.l. také pálí v malých kotlích zvaných 'alambic' velice jemné destiláty: čtyřicetiprocentní Eau-de-vie de Framboise (malinový), Eau-de-vie de Grain (žitný), Eau-de-vie de Kirsch (třešňový), Eau-de-vie de Miel (medový), Eau-de-vie de Mirabelle (mirabelkový), Eau-de-vie de Poire (hruškový), Eau-de-vie de Pomme (jablkový) a Eau-de-vie de Quetsch (kdoulový), pětačtyřicetiprocentní: Lie de Vin (hroznový), Poire Extra-Vieille (stařený hruškový), Pomme Extra-Vieille (stařený jablkový), Prunelle (švestkový), Quetsch Extra-Vieille (stařený kdoulový), Quetsch du Pay (venkovský kdoulový) a třiačtyřicetiprocentní speciality: Framboise Sauvage (malinový ročníkový) a Vielle Prune (stařený švestkový).

 Celkem společnost Pitz-Schweizer S.a.r.l. nabízí více jak čtyřicet vlastních druhů lihovin a vín a skoro stovku různých značek vín, likérů a lihovin, které sama pro lucemburský trh dováží. Podnik zaměstnává jen 12 kmenových zaměstnanců, ale na smlouvu pro něj pracuje celá řada obchodních zástupců. Roční obrat firmy je kolem 20 miliónů eur.

 Miniaturní lahvičky

 Řada výrobků 'národní lucemburské palírny' se plní také do miniatur. Většinou jsou to tradiční lucemburské čiré placatky o obsahu 0,04 litru. Výjimkou jsou miniatury s žaludeční hořkou Buff - jde o lahvičky z hnědého skla o obsahu 0,02 litru. Do placatek se plní jednak vlastní druhy lihovin jako např. E'sleker, Framboise, Grain, Kirsch, Miel, Mirabelle, Poire, Pomme, Prunelle nebo Quetsch, ale také převážně z Francie dovážené lihoviny jako armagnac Comte de Ferragut, calvados Lecompte, cognac Godet anebo marc Egrappé de Bourgogne.

Ivan Uhlík / Internet  

 

Miniatury s thajskou whiskey a rumem

 

 Mekhong Whiskey

 Mekhong Whiskey byla vůbec první lihovina zlatavé barvy, která se vyráběla v Thajsku. Byla zavedena v roce 1941 a jejímu vývoji napomohly kontakty s Francouzi na druhé straně řeky Mekong, která dělí Thajsko od Laosu, tehdy pod správou Francie. Konec konců to byl právě tento tok, který dal lihovině jméno.

 Tvůrcem receptury ve spolupráci s francouzskými odborníky byl James Honzatko žijící na při břehu řeky. Pan Honzatko byl asi českého původu, o čemž svědčí nejen jeho příjmení, ale i povolání sládka. Jinak byl ale milovníkem whisky a to ho vedlo k tomu, aby začal pracovat na vlastní thajské značce. O její rozšíření po celé zemi se ale zasloužil Honzatkův přítel Peter Sawer, který po jeho smrti převzal výrobu a hlavně distribuci whiskey.

 Mimochodem whiskey - ono jde co se výběru surovin týče daleko spíše o rum, jen chuťově se lihovina přibližuje whisce. Základní alkohol se z 95 procent pálí z melasy cukrové třtiny a zbylých 5 procent destilátu pochází z pálení rýže. Po smíchání se k alkoholu přidává násadová směs bylin a koření, jež jsou určující pro chuťové vlastnosti lihoviny.

 Mekhong Whiskey se vyrábí, staří a plní do lahví v palírně Bangyikhan Distillery v okrajové čtvrti Bangkoku. Před plněním vyzrálé lihoviny se ředí na 35% obj. Ta se pije sice i čistá, ale hlavní její určení je pro míchání cocktailů, z nichž nejznámější je ´Sabai Sabai´, považovaný za uvítací drink pro návštěvníky Thajského království.

 Sang Som Rum

 Značka Sang Som Rum je dnes nejprodávanější značkou lihovin v Thajsku. A také s touto lihovinou se to má podobně jako s předcházející značkou, ale v právě opačném gardu. Ačkoliv jde oficiálně o rum, domácí mu neříkají jinak než "Thai Whisky".

 Tento premiový thaiský rum s obsahem alkoholu 40% obj. se pálí, staří a plní do lahví v palírně Sang Som Distillery v provincii Nakhon Pathom na severu Thajska. Tvůrcem jeho receptury byl Chula Kanchanakaksha, pro jeho fenomenální vlastnosti v celém Thaisku uznávaný a "liquor genius" zvaný excelentní masterblender. Značka rumu Sang Som byla uvedena na thajský trh na konci roku 1977. Do zahraničí se začal vyvážet počátkem 80. let a už krátce nato začal sbírat své první úspěchy - v roce 1982 na výstavě v Madridu a v roce 1983 na soutěži v Düsseldorfu, v obou případech to byly zlaté medaile. Sang Som Rum není a priori určen k pití čistý, ale používá se spíše jako základní ingredience několika thajských cocktailů. Asi nejznámější z nich je pak "Kaosan", se kterým si spojují příjemný pobyt v zábavní čtvrti Kao San Road četní zahraniční návštěvníci Bangkoku - do v lednici vychlazené sklenice se Sang Som rumem se přidá ovocný sirup, drcený led a čerstvá citronová šťáva, zdobí se jahodou.

 Miniatury

 Obě dvě palírny plní jak značku Mekhong tak Sang Som do miniaturních lahviček různých typů, většinou s objemem 0,06 litrů. Existují jak kulaté skleněné tak i jedna plastová placatka. Původní korky jako uzávěry lahviček byly brzy nahrazeny šroubovacími uzávěry z kovu a zprvu ještě zajišťovány zlatou fólií. Z etiket se nedá nic vyčíst - jejich text je vytištěn téměř kompletně v thajštině.

Ivan Uhlík / Redakcia  

 

Podobné jako vejce vejci (1)

 

 V dobách (komunisty) řízeného hospodářství to nebylo nic zvláštního, že si stát jako vlastník všech podniků s ochrannými známkami nedělal žádné starosti a až na výjimky je přiděloval výrobní jednotkám podle jen jemu srozumitelných pravidel. To se týkalo i etiket na lihovinových lahvích a lahvičkách. Typické to bylo pro všechny komunistické země, a je k podivu, že se se tento zlozvyk zachoval dodnes, a to v Německu, i když většinou v rámci jedné a té samé firmy. V tomto seriálu si ukážeme několik příkladů. Rád bych na tomto místě požádal čtenáře o informaci, případně s fotem, pokud podobné 'párové' miniatury mají ve sbírkách také.

 Předem děkuji ! Klaus Poster

 Altenberger Likörfabrik, Altenberg/Erzgeb.

 Likérka v Altenburku (blízko Cínovce) ve Východním Krušnohoří v Sasku byla založena v roce 1842 rodinou Baeselerových. Je specializovaná na výrobu lihovin a likérů z krušnohorských bylinek. V současné době nabízí asi šest značek. Do standardních lahviček a 0,04 l (viz obrázek) jsou naplněny dva likéry s 35% alkoholu: hořký "Altenberger Gebirgsbitter" a puškvorcový "Altenberger Kalmus Bitter", oba dva s identickými etiketami, lišícími se pouze rozdílnými názvy likérů.

 Erzgebirgische Likörfabrik, Bockau/Erzgeb.

 Krušnohorská likérka v Bockau v Západním Krušnohoří vyrábí především bylinné likéry podle starých, dochovalých receptur. Likéry se v Bockau vyrábějí už od 16 století. V nabídce je dnes kolem 25 značek. Ve standardních miniaturách a 0,04 l (viz obrázek) je stejná lihovina z nálevu kopřiv ve dvou variantách: silnější neslazená "Der Scharfe vom Brennesselpapst 38%" a sladká "Der Süße vom Brennesselpapst 25%". Až na odlišné názvy mají oba dva druhy identické etikety.

Ivan Uhlík / Redakcia  

 

Južná Kórea: Solraewon Co. Ltd.

 

 Jihokorejská likérka Solraewon Co. Ltd. se sídlem ve vesnici Bangsanmyeon v provincii Gangwon má ve svém portfoliu dvě produktové řady - houbové likéry a tzv. západní lihoviny (western liquors). Tradiční likéry z hub song-i (korejský druh borováka) vyrábí celá řada likérek v Koreji, ale pouze firmě Solraewon Co. Ltd. se podařilo vyvinout metodu ke skladování hub, která spočívá v dlouhodobém kvašení v tancích. Tím se uchovává po celý rok charakteristické aróma a chuť těchto hub a výroba není sezónní záležitostí jako tomu je v jiných likérkách.

 "SONG-I JU" likér podporující zdraví

 K výrobě likéru známého pod názvem Song-i Ju se používají výhradně houby song-i z horských oblastí provincie Gangwon, které mají nejvyšší obsah aromatických látek a léčivých substancí. Likér s obsahem alkoholu 39,5% obj. má průkazně léčivé účinky a je velice populární nejen v samotné Koreji, ale také v Japonsku. Likér Song-i Ju se plní do lahví 0,7 litru, ale i do jednodecových 'miniatur'.

 "LUDOVIC XIII" Western Liquor

 V produktové řadě tzv. západních lihovin (western liquors) je nabízeno vysoce jakostní brandy s názvem Ludovic XIII XO. Je vyráběno tradiční metodou obdobně jako se vyrábí i v Evropě. Základem je hroznové víno z Francie, které se destiluje v malých měděných kotlích, tzv. alambics. Po vypálení zrají mladé destiláty různě dlouhou dobu v dubových sudech. Zrání pozorně sledují sklepmistři, kteří také provádějí řezaní jednotlivých destilátů do finálního produktu - luxusního brandy s obsahem alkoholu 40% obj. Brandy se značkou Ludovic XIII XO se plní do karaf podobných těm cognacovým, ale bohužel ne do miniatur.

Text a fotografie. Překlad: Ivan Uhlík  

 

Sladová whisky z Bavorska

 

 Ze sládka destilatér

 Koncem osmdesátých let počal hornobavorský sládek Florian Stetter z předalpského Schliersee experimentovat s výrobou vlastní sladové whisky. Jako odborník v pivovarnictví si byl vědom příbuznosti sladové břečky k výrobě piva s onou k výrobě whisky. Jako další předpoklad úspěchu posuzoval podobnost předalpské krajiny s přírodou skotské Vysočiny (The Scottish Highlands) - křišťálová jezera a čistý horský vzduch jak v Bavorsku tak ve Skotsku se mu jevily jako ideální místo pro jeho pokusy.

 Přes rozsáhlé vědomosti, obrovský potenciál nápadů a dlouholeté zkušenosti z výroby piva se jeho pokusy neobešly bez celé řady nezdarů; často se ukázalo nové řešení jako slepá ulice. Ale roku 1999 spatřil světlo světa vynikající destilát, který si bezesporu zasloužil označení whisky. Ječmenný slad a čistá voda z pramene Bannwaldquelle z předhůří Alp po precizním vypálení nakonec spolu harmonizovaly natolik, že pan Stetter mohl oznámit odborné veřejnosti, že se zrodila bavorská Single Malt Whisky !

 Tím bylo završeno stádium pokusů a přišel čas zabývat se vlastní sériovou výrobou. Protože podle předpisů musí sladová whisky zrát ve dřevě minimálně tři roky, bylo třeba zařídit vhodné sklepy a pořídit si i sudy. Pan Stetter používá pouze nové sudy z amerického bílého dubu o obsahu 225 litrů, ze kterých whisky louhuje dlouhodobým zráním typické a nenapodobitelné zabarvení.

 Whisky Slyrs dobývá svět

 Pan Stetter nechce popisovat ani vůni ani chuť své whisky. Říká: "Je třeba ji ochutnat a vytvořit si vlastní názor. Zajisté každý pozná, že nechci napodobovat ani skotskou a ani bourbon". A tak roku 2002 přišly na trh první lahve s hornobavorskou sladovou whisky zn. "Slyrs Bavarian Single Malt 43%". Šlo jen o několik stovek lahví, protože edice byla silně limitovaná. Dnes jsou lahve ročníku 2002-3 rozebrány a ve specializovaných prodejnách lze už koupit jen novější ročníky - v současné době jsou na trhu edice roku 2007 a 2008. Od roku 2005 je v nabídce i likér, vyráběný na základě whisky Slyrs. Jeho obchodní značka je "Slyrs Whisky Liqueur" a má obsah alkoholu 30%. Oba dva druhy jsou plněny firmou Lantenhammer do miniatur, břichatých čirých lahviček o obsahu 0,05 litrů. Mimoto plnila ale pouze jen whisky do vzorkových miniatur firma Bed & Whisky v Schenefeldu u Hamburku, ale ty jsou v současné době beznadějně rozebrané.

 Raritas Slyrs Diaboli

 V roce 2007 vznikla další specialita, "Slyrs Bavarian Malt Whisky Raritas Diaboli" - jde o ročníkovou sladovou whisky v sudové síle 55,9%", na jejíž vzniku se podílely tři subjekty: jednak palírna pana Stettera a jednak reklamní agentura Irish Life GmbH a pan Deibel, velký znalec whisky a majitel firmy Deibel Consultants, starý dobrý přítel pana Stettera. Při náhodném setkání a ochutnávce v palírně vznikla myšlenka na výrobu whisky v sudové síle. A protože u pana Stettera od nápadu k realizaci nikdy nebylo daleko, nová specialita byla brzy na světě. Na trh se dostává vždy v první polovině prosince a koupit ji lze pouze přímo v palírně.

Z různych pramenů sestavil Ivan Uhlík, Fotografie: internet  

 

„Tequila“ národní nápoj Mexika

 

 Tequila je originálním a národním alkoholickým nápojem v Mexiku. Jedná se o mexickými zákony chráněné označení obdobné francouzskému koňaku. Tequila se totiž smí vyrábět pouze z modré agáve vypěstované na území státu Jalisco a vybraných regionech států Michoacan, Tamaulipas, Nayarit a Guanajuato. Pouze destilát obsahující nejméně 51% šťávy z modré agáve se může honosit názvem tequila. Jméno destilátu propůjčilo město Tequila ležící asi 60 kilometrů severozápadně od Guadalajary, hlavního města mexického státu Jalisco. Nápoj tequila je vyráběn z agáve, španělsky označované maguey.

 Historie tequily není zase až tak příliš dlouhá, jak by se mohlo zdát. Původní obyvatelé Mexika indiánského původu z agáve využívali pouze její sladkou šťávu nazývanou agua miel, kterou nechávali zkvasit na pulque. Oba tyto produkty z agáve jsou dnes v Mexiku konzumovány na národní úrovni, ale tequila jako finální produkt je přesto nejrozšířenější. S produkcí destilátu začali španělští dobyvatelé a jejich potomci. První vážnější krůčky nového destilátu začaly po roce 1800, kdy byly zakládány rodinné podniky rodiny Sauza, Cuervo, Orendain.

 Tequila má pro sběratele miniaturních lahviček půvab hned z několika důvodů. Předně je to skutečnost, že se tequila produkuje ve třech respektive čtyřech variantách. Jednak je to tequila blanco (bílý), moderněji nazývaný tequila plata (stříbrný) jako odezva poameričtěné verzi silver, jedná se o čirý destilát, který nezraje déle než dva měsíce v dubových sudech. Dalším stupněm je tequila reposado (uleželý), destilát který zraje nejméně dva měsíce, ale ne více než jeden rok v dubových sudech. Tento destilát má většinou světle žlutou nahnědlou barvu. Nejlepší je pak tequila anejo (starý), tedy destilát zrající více než jeden rok v dubových sudech, jeho barva je již hnědá až sytě hnědá. Od roku 2006 byla přidána podkategorie extra anejo pro destiláty zrající v dubových sudech více než tři roky. Čtvrtou zmiňovanou variantou je tequila joven (mladý), moderněji nazývaný tequila oro (zlatý), kdy se jedná o směs tequily blanco s částí tequily reposado či tequily anejo dobarvenou karemelem či jinými barvivy na bázi cukrů se zlatavou nahnědlou barvou. Výrobci tequily dodávají většinou na trh všechny tři nebo čtyři varianty a to i včetně miniatur, které tvoří ucelenou sérii odlišující se barvou destilátu a barevnými odstíny etiket.

 Zajisté jste si všimli, že o tequile mluvím v mužském rodu. Je to také namístě. Ve španělštině je destilát označován jako el tequila, tedy ten tequila !

 Dalším lákadlem tequily pro nás sběratele je producción artesanal, tedy řemeslná výroba. Pod tímto názvem se skrývají obaly na destiláty vyrobené z různých materiálů. Významnou část této produkce tvoří foukané sklo a keramika, samozřejmě i v miniaturním provedení. Zvláštní postavení v tomto směru má tequila Cristeros z Casa Tequilera San Isidro z městečka Tepatitlán ve státě Jalisco, jejíž převážná část produkce miniatur byla plněna do miniatur vyráběných z foukaného skla společností Grupo TRAMA ve dvou základních formách. Jednak jako typická sklenka na tequilu caballito, tedy skleněný válec, na jehož dno byly umisťovány různé figurky z barevného foukaného skla počínaje kaktusem saguaro přes opuncii, agáve, hudebníka mariachi, různá zvířata až po americkou a mexickou vlaječku. Sklenka byla uzavřena korkovou zátkou a potažena fólií s nápisem a logem Tequila Cristeros. Bohužel drtivá většina produkce byla určena pro trh v USA a jednalo se o limitovanou sérii. Později Casa Tequilera San Isidro změnila tvar miniaturek na širší nižší válec se zúženým hrdlem, opět s nezbytným skleněnými doplňky uvnitř. Ve standardním provedení pak byly vyráběny velké láhve o objemu 375 ml. Bohužel v současné době Casa Tequilera San Isidro vyrábí Tequilu Cristeros ve standardních lahvích.

 Další vymožeností tequilových miniaturek jsou etikety. Ty jsou vyráběny nejen v klasické papírové formě a jako modernější průsvitné samolepicí folie, ale také jako tlačené do hliníkové folie či jejich imitací a Tequila Cava Antigua dokonce vyrábí etikety na miniatury z koženky.

Text a fotografie: David Schmuck   

 

Zámecký lihovar
„LiquiB“

 

 V bezprostřední blízkosti zámku v Blatné nechal baron F. Hildprandt r. 1832 vybudovat cukrovar. Ale už v roce 1885 jej nechal přestavět na ovocný lihovar, který měl zaručovat vyšší zisk. Od této doby se v Blatné vyrábí líh a lihoviny nepřetržitě až dodnes. Po druhé světové válce byla rodina Hildprandtů vyvlastněna a lihovar byl začleněn do n.p. Západočeské lihovary. Po pádu komunistického režimu byl závod v 90. letech v rámci restitucí Hildprandtům navrácen.

 Staronoví majitelé se okamžitě pustili do oprav budov a zařízení a obnovili výrobu destilátů nejvyšší kvality podle vlastních receptur, které se v rodině zachovaly po celou dobu emigrace v SRN. Firma byla zanesena do Obchodního rejstříku pod názvem „Zámecký ovocný lihovar s.r.o. Blatná“. Lihoviny se prodávají pod ochrannou značkou „LiquiB“ a rodina Hildprandtů je doporučuje pít za pokojové teploty.

 Lihovar v Blatné nabízí zájemcům exkurze, při kterých se návštěvníci mohou seznámit s celým výrobním procesem od výkupu ovoce přes kvašení v tancích, vlastní destilaci až ke konečnému stáčení do lahví. Trasa exkurze je vedena tak, aby návštěvník mohl shlédnout nejen výrobní prostory, ale také část sklepů, v nichž jsou uloženy a zrají vyrobené destiláty. Po prohlídce závodu pokračuje exkurze v zasedací místnosti, kde je možnost shlédnutí videodokumentu o firmě a jejích výrobcích. Exkurze je zakončena degustací, při níž každý návštěvník může za odborného výkladu ochutnat jeden vybraný druh destilátu.

 Počet účastníků exkurze je stanoven na minimálně 10 a maximálně 50 zájemců. Délka exkurzí, které se po předchozí objednávce konají denně od 9 do 15 hodin je cca 45 minut. Cena na osobu je 50,- Kč (studenti a mládež do 18 let mají sníženou cenu na 25,- Kč, samozřejmě bez ochutnávky).

 Součástí areálu Zámeckého ovocného lihovaru v Blatné je i podniková prodejna a dobře zásobená vinotéka. V prodejně je nabízen veškerý sortiment firmy jakož i vybrané druhy lihovin a nealko nápojů od jiných výrobců. Vinotéka nabízí nejlepší česká a moravská vína, ale i některá špičková vína ze zahraničí. Otevírací doba je celoročně pondělí až pátek od 9 do 17 hodin a o sobotách od 9 do 13 hod.

 V současnosti nabízí Zámecký ovocný lihovar v Blatné pod značkou LiquiB 50%ní prvotřídní destiláty jako Hruškovice, Jablkovice, Meruňkovice, Mirabelkovice, Slivovice, Třešňovice a Višňovice. Nabídku doplňuje Blatenský bylinný likér s 38 procenty alkoholu, vyráběný z bylinek z vlastního regiónu a z některých zahraničních ingrediencí.

 Standardně jsou veškeré lihoviny plněny do lahví a 0,19, 0,5, 0,75, 1,0 a 3,0 litrů. V nabídce jsou ale i dárkové lahve a karafy různého provedení v různých velikostech a miniaturní lahvičky s obsahem 0,04 litru. Všechny etikety mají jednotný design.

www.liquib.cz   
Text a fotografie: Internet   

 

- OVAL -
VODKA NOVÉ GENERACE

 

 Nápad strukturovat roztok alkoholu ve vodě je založen na jednoduchém, ale důležitém poznatku: lidský jazyk reaguje při styku s tělu příbuznými kapalinami - v daném případě s vodou - pozitivněji než při styku s tekutinami tělu cizími - v tomto případě alkoholem. Po sérii nekonečných pokusů se profesoru Sorokinovi podařilo v roce 2000 sestavit  strukturu roztoku takovým způsobem, aby každá molekula alkoholu v něm byla kompletně obalena molekulami vody s výsledným efektem, že je roztok jazykem vnímán jako tělu vlastní, slinám podobná tekutina.

 Velice inteligentní tah, jak dodat vodce daleko vyšší kvalitu už jen tím, že na rozdíl od jiných technologických postupů při její výrobě nevznikají žádné vedlejší nepříjemné látky, které je třeba posléze velice složitě vyfiltrovat. Výsledkem výzkumu byla čistá přírodní vodka nejvyšší jakosti. Ale co na první pohled vypadá tak jednoduše je ve skutečnosti extrémně komplikovaná záležitost, vyžadující nejen odpovídající know-how, ale také značnou technickou preciznost.

 Tuto metodu nazval prof. Sorokin "oval". Aby se i do budoucnosti zajistila její jedinečnost, byla metoda ihned přihlášena k patentu s celosvětovou působností. Čtyři roky po objevu prof. Sorokina byla ve Vídni založena (a ne v Moskvě, jak by se dalo předpokládat) společnost s ručením omezeným "OVAL Vodka GmbH". K rozhodnutí pro rakouské hlavní město jako sídlo společnosti a blízký Moosbrunn jako místo výroby vedlo vícero důvodů: jednak to byla mimořádná kvalita vody v okolí Vídně, která patří celosvětově k dvaceti nejkvalitnějším, jednak poloha ve středu Evropy se všemi výhodami k distribuci a v neposlední řadě to je i vysoká úroveň rakouského průmyslu, která je nejen pro výrobu OVAL vodky, ale i pro výrobu odpovídajícího adjustačního a obalového materiálu nezbytná.

 K vysoké kvalitě výrobku je třeba i kvalitní adjustace s vysokou estetickou úrovní. Proto byl zvolen konický tří-boký tvar lahve na oválné základně, který má připomínat strukturu molekuly vodky OVAL. Místo papírových etiket se používá průhledná fólie, která dává vyniknout absolutní čirosti vodek značky OVAL.

 V únoru 2006 skončila přípravná fáze: v Moosbrunnu u Vídně byl postaven s investičními náklady ve výši přes 3,5 miliónů ? výrobní komplex s kapacitou tří miliónů litrů ročně a na cestu na rakouský trh se tak mohly vydat první lahve vodky OVAL 42, které ve velice krátké době zcela ovládly bary nejen v hlavním městě. Už v září toho samého roku přichází na trh její lehčí verze OVAL 24. V březnu následujícího roku přibývá varianta OVAL 42 Rowan Berry (ochucená jeřabinovým destilátem) a krátce nato nejsilnější verze OVAL 56 (číslice v názvu znamenají obsah alkoholu). Ruku v ruce s rozšiřujícím se výrobním programem se rozšiřuje i distribuční síť společnosti OVAL Vodka - v lednu 2007 byla v Německu založena společnost OVAL Deutschland GmbH a měsíc nato byla OVAL Vodka uvedena na trh ve Velké Británii. V loňském roce se OVAL Vodka prosadila i na trhu v USA.

 Kromě velkých lahví o obsahu 0,7 a 0,5 litru se všechny druhy OVAL vodky plní také do jejich zmenšenin - miniatur s obsahem 0,05 l. Jsou k dostání v kazetách i jednotlivě, m.j. v obchodě s čajem a lihovinami rodiny Schönbichlerových v ulici Wollzeile ve Vídni.

 Pro vánoční trh v roce 2007 byla uvedena do výroby OVAL Vodka 42 v limitované edici "Swarovski", pro kterou vyrobila luxusní láhev světoznámá sklářská huť rodiny Swarovských ve Schwatzu u Innsbrucku. Láhev je posázena stovkami malých broušených křišťálů a její cena je proto velice vysoká.

Text a fotografie: internet   
Přeložil: Ivan Uhlík   

 

Protokol výroční schůze
pořádané 18. dubna 2009 v Kácově

 

 BOD 1 - ÚVOD -

 Předseda SSaM Leoš Brabec přivítal přítomné členy, srdečně pozdravil nového člena ze Slovenska a hosta z Polska a ve 14 hod. zahájil výroční schůzi 2009. Jako zapisovatel se přihlásil Ivan Uhlík, který zjistil, že se schůze zúčastnilo 13 členů.

 BOD 2 - HOSPODAŘENÍ V UPLYNULÉM ROCE -

 Na základě předložené účetní knihy předseda ve své zprávě doložil, že hospodaření v uplynulém období bylo uzavřeno s výrazným přebytkem. Stav konta je 12.000 Kč. Předseda také apeloval na členy, aby příspěvky pokud možno poukazovali převodem přímo na účet SSaM a dále navrhl, aby se kvůli plánované změně místa konání burz členský příspěvek zvýšil na 500,- Kč ročně. Hlasováním byl návrh přijat (pro: 11, proti: 1, zdrželo se: 1).

 BOD 3 - ZPRÁVA 1. MÍSTOPŘEDSEDY -

 1. místopředseda ve své zprávě s potěšením konstatoval, že se daří udržovat nábor nových členů a přislíbil, že se od příští výroční schůze bude vydávat neprodejná „účastnická“ miniatura. Dále navrhl, aby se od neplatičů (tzn. členů, kteří příspěvek nezaplatili do výroční schůze) vybíral na burze poplatek ve výši 50,- Kč. Návrh byl po hlasování přijat (pro: 11, proti: 0, zdrželo se: 2).

 BOD 4 - VYSTOUPENÍ REDAKTORA ZPRAVODAJE SDRUŽENÍ -

 Redaktor vyzval k větší aktivitě členů při sestavování obsahu zpravodaje sdružení a vyzvedl příkladnou spolupráci s panem J. Kovaříkem, kterému předal Čestné uznání redakce na r. 2009.

 BOD 5 - VOLBY NOVÉHO VÝBORU -

 Volby členů výboru byly otevřené a přímé. Hlasovalo 13 členů. Zvoleni bylo tito kandidáti:

1. předseda	1. místopředseda	2. místopředseda
Leoš Brabec	Vladimír Křen	Miloš Němec
- pro: 12 -	- pro: 12 -	- pro: 12 -
- proti: 0 -	- proti: 0 -	- proti: 0 -
- zdrželi se: 1 -	- zdrželi se: 1 -	- zdrželi se: 1 -

 V nevolené funkci redaktora zpravodaje sdružení byl jednohlasně při jednom zdržení se potvrzen Ivan Uhlík. Všichni kandidáti volbu přijali a ujali se tím svých funkcí.

 BOD 6 - DISKUZE -

1.  Nové bankovní spojení SSaM: M. Pavličič přislíbil do příští burzy zjistit podmínky vedení konta u M-Banky (pravděpodobně nižší poplatky).
2.  Nové a hlavně větší prostory pro výměnné burzy: až dosud se nepodařilo zajistit nový objekt, L. Brabec se bude problému nadále věnovat. Pokud se narychlo nenajde jiné místo, bude se květnová burza konat opět v hotelu Bílý lev.
3.  Do příští výroční schůze by se měly připravit návrhy na sjednocení kritérií pro sbírky (problematika tzv. importů apod.).

 BOD 7 - ZÁVĚR -

 Po poděkování všem přítomným za účast předseda SSaM schůzi ukončil a zahájil výměnnou burzu.

V Kácově, dne 18.4.2008   

Leoš Brabec	Ivan Uhlík
předseda SsaM	zapisovatel

 

Miniatury Ski Country
Plné nebo prázdné ? Aneb výjimka potvrzuje pravidlo

 

 Text a fotografie: Karel Klepl, Brno

 Milí čtenáři „Lahvičkáře“ !

 Nabízím Vám dnes lahůdku - vyprávění o keramických miniaturách zn. SKI COUNTRY z USA. Je pravda, že v některých zemích, např. v Německu, tuto figurální keramiku za miniatury nepovažují, a to proto, že jsou vyráběny z prodyšného porcelánu, takže relativně brzy vysychají. Právě proto se prodávají i vystavují prázdné. Ovšem na jejich etiketách je jednoznačně popsán obsah, pro který byly určeny: "Kentucky Straight Bourbon Whiskey, 80proof, 2ounces/50ml". Podle zvyklostí, vyžadova-ných sběrateli miniatur, existují i jejich velké verze (rozuměj: o obsahu 0,70 - 0,75 litru). Tím naplňují základní atribut pro sběratele alkoholových miniatur - že by ke každé miniatuře měla existovat vždy táž ve velkém provedení (což se rozhodně nedá říci o vzácných a drahých skotských maltech, existujících často jen v miniaturní verzi a expedovaných vyčuraně toliko z komerčních důvodů).

 Příchodem 70.let minulého století vzalo za své dřívější sběratelské evangelium, tvrdící, že se sbírat mohou toliko plné miniatury s neporušeným uzávěrem, a vše ostatní bylo považováno za sběratelsky bezcenné. Už před příchodem figurální keramiky z coloradského Golden City byly prvními vlaštovkami Turci, po nich následovaly Crow Whisky, kdy spatřily světlo sběratelského světa jedinečným designem proslulé, ale pro-dyšné miniatury, jako např. nezapomenutelná série autíček od fy. JIM BEAM. Mýtus zaručeně plných miniatur tak padl ještě dřív, než na trh se svými figurálními miniaturami vstoupila firma SKI COUNTRY, pro něž jí na zakázku dělají keramiku v Japonsku a na Taiwanu, kde o kvalitě keramiky není třeba v žádném případě pochybovat. A nic na tom nemění ani částečně porézní materiál s tenkou glazurou, která je špičkovému porcelánu tak vlastní, avšak nemá šanci mít tytéž vlastnosti jako má sklo. Pokud nějaký výrobce miniatur své keramické nádobky lakuje, zamezí tím sice výparu alkoholu, ale degraduje tak ušlechtilý porcelán na prostý a sprostý kanystr.

 Já mám ve své sbírce šest miniatur od firmy SKI COUNTRY:

1. BARN OWL
2. BROWN TROUT
3. CARDINAL
4. FOX FAMILY
5. PRAIRIE CHICKEN
6. SNOW LEOPARD

 Milovníci přírody ocení zejména atraktivní figurální série fauny firmy SKI COUN-TRY, produkované v tzv. Limited Editions (počtem exemplářů omezené série) počínaje vodním ptactvem jako jsou kachny a husy, přes orly, sokoly, ryby, a konče famózními sériemi Indiánů, rodea a cirkusu. Pravda, tyto miniatury se vyznačují vysokou cenou, nicméně každá z nich potěší oko opravdového znalce miniatur a právem je lze zařadit k "rodinnému stříbru", které se dědí z generace na generaci.

 Kontakt
SKI COUNTRY
City of Golden
Colorado, U.S.A.

 Více o miniaturách firmy SKI COUNTRY na webových stránkách:
 www.skicountrydecanters.com

To nejlepší z Tyrolska

 

 z palírny Brennerei Rochelt GmbH ve Fritzensu

 Firma
 Tradiční rodinná palírna nejjemnějších ovocných destilátů v tyrolském Fritzensu. Pro návštěvníky je otevřena od pondělí do čtvrtka v době od 8 do 17 hod. a v pátek od 8 do 14. hod.

 Původ
 Pouze nejlepší ovoce v optimálním stavu zralosti odebírá firma od vybraných pěstitelů z Tyrolska a několika dalších rakouských spolkových zemí.

 Ovoce
 Ve snaze o nejvyšší kvalitu investuje firma 15 a více kilo plodů do jedné lahve destilátu. Tajemstvím úspěchu Rocheltových pálenek je vybrané ovoce, sklízené v době jeho plné zralosti.

 Postup
 Očistěné plody se drtí a plní do záparových kádí, kde ovocná břečka kvasí při te-plotě 18 °C podle druhu ovoce několik dní až týdnů. Vykvašená zápara se pak podle dávné tyrolské tradice dvakrát přepaluje, přičemž destilatéři pečlivě oddělují srdce destilace od předkapu a dokapu. Takto firma získavá každoročně z 100.000 litrů zápary zhruba 7.000 litrů destilátů. Pálí se vždy od počátku srpna do konce června kolem 30 litrů pálenky denně.

 Zrání
 Po vypálení musí čerstvé destiláty zrát, aby zjemněly a ‘změkly‘. Firma Rochelt nechává své destiláty zrát při různých teplotách podle druhu ovoce po dobu nejméně tří let. Destiláty zrají ve firemních sklepích ve skleněných demižonech.

 Požitek
 Pálenky firmy Rochelt jsou vysokoprocentní destiláty. Pravda, uložené pálenky ztrácejí během zrání ročně zhruba dvě procenta alkoholu, přesto je ale třeba je před stáčením do lahví ředit na pitelnou sílu. Používá se k tomu čistá voda z vlastní studně. Podle starodávné tyrolské tradice se obsah alkoholu v pálenkách redukuje na 50 objemových procent. Naproti tomu v Evropě se ovocné destiláty obvykle ředí na 40% – to znamená, že obsahují o 20 procent více vody než pálenky firmy Rochelt.
 Vyšší obsah alkoholu má za následek slabší vůni pálenky, což je ovšem dostatečně vyváženo zachováním největší možné míry chuti typické pro ten který druh ovoce. Rocheltovy pálenky jsou 100%ní čisté destiláty a neobsahují ani žádné aromatické přísady ani cizí cukry.

 Tvar
 Firma Rochelt plní své vý-robky výlučně do speciálně tvarovaných modrozelených lahví, které byly formou a barvou odvozeny od tradiční tyrolské tzv. klešťové lahve. Tím má být zákazníkovi naznačeno, že se mu koupí Rocheltových pálenek dostává nejvyšší tyrolské kvality. Lahve jsou dvojího druhu: s oválným půdorysem o obsahu 0,7, 0,35 a 0,04 l, a placatky s obsahem pouze 0,1 l. Dřevěné bedničky i lahve jsou vratné a firma Rochelt za ně vrací zálohu.

 Sortiment
Basler Kirsche (Bsilejská třešeň) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Gravensteiner (Gravensteinské jablko) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Himbeere (Malina) 0,35 l / 0,04 l
Kriecherl (Špendlíky, žluté švestičky) 0,35 l
Muskattraube (Muškátové hrozno) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Orange (Pomeranč) 0,35 l
Pflaume (Švestka) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Quitte (Kdoule) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Rote Williamsbirne (Williamova hruška červená) 0,35 l / 0,04 l
Schwarze Ribisl (Černý rybíz) 0,35 l / 0,04 l
Schwarzer Holunder (Černý bez) 0,35 l / 0,04 l
Wachauer Marille (Meruňka z Wachau) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Weichsel (Višeň) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Wilde Vogelbeere (Divoká jeřabina) 0,35 l / 0,04 l
Williamsbirne (Williamova hruška) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Hollermandl -Williams/Holunder- (směs: williamovka/bez) 0,7 l / 0,35 l / 0,04 l
Der Inntaler -Williams/Quitte/Himbeere- (směs: williamovka/kdoule/malina) 0,7 l / 0,35 l

   Placatky 0,1 l

Basler Kirsche
Gravensteiner
Himbeere
Kriecherl
Muskattraube
Pflaume
Quitte
Rote Williamsbirne
Schwarze Ribisl
Wachauer Marille
Weichsel
Wilde Vogelbeere
Williamsbirne
Hollermandl

I. Sada miniatur 0,04 l

Basler Kirsche
Himbeere
Muskattraub
Weichsel
Quitte
Schwarze Ribisl
Hollermandl

II. Sada miniatur 0,04 l

Gravensteiner
Pflaume
Rote Williamsbirne
Schwarzer Holunder
Wachauer Marille
Williamsbirne
Hollermandl

 Distribuce
 Výrobky firmy Rochelt vč. miniatur jsou prodávány ve vybraných obchodech, převážné ve vinotékách. V Rakousku je exkluzivním distributorem firma Döllerer Vinothek GmbH v Kellau (Dolní Rakousko). Výluční distributoři v dalších zemích jsou firmy Byerl OHG Augsburg, Feine Weine & Destillate München, Fuchs Weine GmbH Sylt/Ost, Sansibar GmbH Rantum/Sylt (Německo), Östrigsk Vinimport A/S (Dánsko), Gaja Distribuzione S.r.l. Barbaresco (Itálie), Résidence Wijnen BV Wateringen (Nizozemí), Caves Wengler S.A. (Lucembursko), MGB Impex (Rusko), Global Wine AG Zurüch, TraVino AG Riedholz (Švýcarsko).

 Text:
z Internetu stáhl a přeložil Ivan Uhlík
Fotografie:
Brennerei Rochelt GmbH

 

Arcach z Náhorního Karabachu

 

 Ruská firma OOO Arcach-Rus, založená v roce 2004, je dceřiným podnikem arménské společnosti OAZT Arcach-Alko. Jejím úkolem je distribuce lihovin zn. "Arcach" a vín zn. "Hetnatun" na ruském trhu. V současnosti firma nabízí tyto druhy arcachu:

 "Abrikosovyj" meruňkový
 "Kizilovyj" dřínový
 "Tutovyj" morušový stříbrný
 "Tutovyj" morušový zlatý
 "Tutovyj" morušový platinový
 "Vinogradnyj" hroznový

 Mateřská společnost byla založena v roce 1998 s úkolem převést domácí výrobu tradiční pálenky arcach ve válkou zdevastované oblasti Arcachu (Náhorní Karabach, v současnosti okupovaný Arménií) na produkci na průmyslových základech. Prvním krokem společnosti byla obnova výroby unikátní morušové lihoviny arcach ve zničené manufaktuře ve vesnici Askeran v Náhorním Karabachu. O kvalitě záměru svědčí to, že prakticky již po roce byly zaznamenány první úspěchy - na veletrhu Prodexpo 1999 v Moskvě získal "Zlatý Arcach" zlatou medaili, a zasadil se tak o uvedení lihoviny arcach i na trhu v Rusku. V podstatě šlo o vstup této originální lihoviny na zahraniční trhy. Ovšem obnově výroby předcházela tvrdá práce, do které byla zapojena i laboratoř známého moskevského výrobce vodky "Kristall", která pomohla vytvořit technologii a pálence arcach přiznala vynikající vlastnosti. Takto se rodila průmyslová výroba arménské pálenky z bílé moruše arcach a také její prezentace ve světě. Zeptáme-li se kteréhokoliv z představitelů společnosti na ten největší úspěch, zcela určitě odpoví, že je jím zařazení arcachu do rodiny všeobecně známých ovocných lihovin, jakými jsou armagnac, calvados nebo slivovice. Jinými slovy, že se podařilo prosadit arcach i ve světě. Výrobky se značkou "Arcach Alko" získávají jedno ocenění za druhým - stříbrné a zlaté medaile a čestné diplomy. Také objem výroby neustále roste a společnost dosahuje stále lepších hospodářských výsledků. Časem se paleta druhů arcachu rozšiřovala a společnost začala vyrábět i stolní vína a pšeničnou vodku. Arcach se začal pálit i z jiných druhů ovoce a rostlin, z ostružin, dřínu, granátových jablek, hroznů a divoce rostoucích hrušek a jablek. Ovoce k pálení dodávají pěstitelské farmy z různých okresů oblasti Arcach, z askeranského, martekertského a z martuninského. Tato spolupráce je výhodná nejen pro další vývoj samotného koncernu "Arcach Alko", ale napomáhá ve značné míře i rozvoji zemědělských hospodářství a venkova Náhorního Karabachu vůbec a tím i celé arrménské ekonomiky. Jako doplňková produkce byla zavedena také výroba sudů a kádí, a to nejen pro vlastní potřebu. Sudy z místních dubů a morušovníků se dodávají vinopalírenským a vinařským podnikům nejen v Arcachu a v Arménii, ale také v zahraničí. Dalšímu rozvoji koncernu prospělo rozdělení firmy do tří samostatných jednotek: vinařství, palírna a dřevozpracující výroba na území Arcachu a založení dceřiné společnosti v Rusku. Na základě vynikajících výsledků byl koncernu "Arcach Alko" jako jednomu z mála výrobců alkoholických nápojů v Arménii udělen Ministerstvem zdravotnictví v Jerevanu certifikát jakosti. Z iniciativy koncernu byl založen Svaz přátel moruše, jehož cílem je podpora kultivace a dalšího rozšíření pěstování morušovníku a propagace konzumace jeho plodů. Každý člen je povinen zasadit jednou ročně alespoň jednu sazenici morušovníku a pravidelně odebírat alespoň jeden produkt z moruše.

 Arcach - tekutá moruše

 V Arménii je morušovník, zvláště jeho bíloplodá odrůda, už odedávna uctívanou rostlinou, která dává nejen vysoce kvalitní dřevo, ale i lahodné plody. Je přezdíván 'stromem života' a jeho bílé plody označují Arméni 'královnou bobulovin'. Z bílých moruší se vyrábí aromatická šťáva došab, pomáhající léčit nachlazení či lehčí stavy angíny. Z této šťávy se později začal pálit další dar moruše - silná zlatistá pálenka, nazvaná podle oblasti arcach, jíž se připisují účinky navracející zdraví nemocným, mládí starcům a veselost smutným srdcím. Tento alkoholický nápoj proslul po celé Arménii a o jeho zázračných účincích se prý na svém vítězném tažení Persií a Indií přesvědčil i císař Alexandr Makedonský, po té co byl hostem i v Arménii. Při výrobě morušového arcachu se vynikajícím způsobem doplňují soudobé technologie o letité národní tradice. Přesto, že se pálenka vyrábí v zásadě stejně jako všechny jiné ovocné destiláty, při její výrobě se používá specifických technologií, které jinde ve světě nemají obdobu. Protože bílé moruše ne-snášejí přepravu na delší vzdálenosti, vznikaly palírny arcachu v ohraničených oblastech Arménie, kde se morušovník pěstuje. Sklizeň bílých moruší probíhá v červnu, kdy mají nejvyšší cukernatost. Plody se sklízí ručně setřásáním z větví na plachty rozprostřené pod stromy. Ihned potom se z nich lisuje šťáva, která se nechává po dobu 7 - 12 dnů vykvasit. Ze zápary se dvojitým pálením získává sedmdesátiprocentní destilát, který se nechává zrát v dubových sudech po dobu nejméně jednoho roku. Na jeden litr pálenky je třeba 14 - 15 kg plodů. Podobným způsobem se vyrábějí i ostatní druhy pálenky arcach s tím rozdílem, že zrají v sudech pouze několik málo měsíců. V současné době nabízí koncern "Arcach Alko" tyto druhy arcachu:

 Arcach morušový stříbrný
 jednoletý, 45% obj.
 Arcach morušový zlatý
 tříletý, 57% obj.
 Arcach morušový platinový
 pětiletý, 51% obj.
 Arcach dřínový
 51% obj.
 Arcach hroznový
 45% obj.
 Arcach meruňkový
 51% obj.

 Všechny druhy pálenky arcach se plní do kulatých lahví a 0,35 a 0,75 l, druh Arcach morušový platinový i do karaf a 0,7 l a jako dárková balení jsou nabízeny další lahve různého obsahu, balené do tub, kartónů a nebo do dřevěných bedýnek. Navíc se některé druhy plní i do miniatur, úzkých vysokých lahviček z čirého skla o obsahu 0,05 l. V současné době se prodávají dvě kazetky s miniaturami, každá se čtyřmi lahvičkami (v první jsou dva arcachy morušové, zlatý a stříbrný a po jednom hroznovém a dřínovém, ve druhé je namísto druhu morušový zlatý arcach meruňkový).

 Text:
z Internetu stáhl a přeložil Ivan Uhlík
Fotografie:
OAZT "Arcach Alko", Arménie

 

Nejznámější značky pastisu

 

 Berger - Firma, která byla založena v roce 1920 ve švýcarském Couvetu. Krátce po založení však byla přeložena do Marseille. Pod značkou Berger je nabízený pastis vyráběný v tradičním stylu a z tradičních surovin.
 Casanis - Regionální výrobce pastisu na Korsice. Jeho výrobky se prodávají pouze na ostrově.
 Duval - Další regionální palírna pastisu z Provence. Dnes patří firma Duval k medzinárodnímu koncernu "Martini & Rossi".
 Henri Barduin - Také likérka a palírna Henri Barduin je jedním z regionálních výrobců pastisu v Provenci.
 Jean Boyer - Chuťově klasický parfémovaný pastis Jean Boyer je teprve nedávno registrovanou značkou na trhu ve Francii.
 Pernod - V roce 1798 založená palírna a likérka vyráběla původne absint. V roce 1951 přišla na trh se svou značkou pastisu a dnes je značka Pernod chráněná téměř po celém světě.
 Ricard - Firma Ricard zavedla v roce 1932 jako první na trhu ve Francii lihovinu zvanou "Pravý marseillský pastis". Dnes je Ricard nejoblíbenější a nejprodávanější značkou pastisu ve Francii.

 

Jiné formy balení lihovin

 

 Dobrá nálada ze sáčků
 Afričtí pijáci si rádi přihnou z pytlíku

 V afrických zemích doznávají v poslední době značné popularity etylenové pytlíčky s vysokoprocentním obsahem: brandy, ginem nebo vodkou či whisky. Likérky v různych zemích Afriky stále časteji používají sáčky, všeobecne známé pod ochrannou známkou totapak ® k balení svých produktů. Ve svých propagačních materiálech mnohé z nich zdůrazňují zvláště pozitivní přínos k ochraně životního prostředí. Navíc prý nezpůsobují odhozené sáčky požáry jak je tomu často u pohozených skleněných lahviček. V Internetu jsem našel dvě firmy z různých zemí v Africe, které tuto formu balení lihovin používají.

 Z Internetu stáhl a přeložil Ivan Uhrík, Fotografie: Internet (nájdete ich vo výtlačkoch lahvičkář.cz 2/2006)

 Tanzánie

 Palírny Tanzania Distilleries Ltd. v hlavním městě Tanzánie Dar es Sallamu jsou nejvýznamnějším dodavatelem vína, lihovin a ostatních nápojů v zemi a zároveň důležitým exportérem této komodity do okolních států ve Východní Africe. Společnost používá k balení čísti své produkce i sáčky totapak ® v různých velikostech. Momentálně se v sáčcích prodávají tyto druhy alkoholických nápojů: Amarula Cream 50 ml, Brandy Valeur 30 ml, Brandy Valeur 60 ml, Brandy Viceroy 50 ml, Hunter`s Choice Whisky 30 ml, Kalahari Thirstland Liquer 50 ml, Konyagi 30 ml, Konyagi 60 ml, Old Buck Gin 50 ml, Old Scotch Whisky Regency 30 ml, Old Scotch Whisky Regency 60 ml, Vodka Count Puschkin 30 ml, Vodka Count Puschkin 50 ml, Vodka Vladimir 30 ml a Vodka Vladimir 50 ml.

 Ghana

 Firma Paramount Distillery Ltd. ve městě Kumasi v Ghaně je středně velká likérka se 130 zaměstnanci. Byla založena v září 1969. Ve svém výrobním programu má jak lihoviny tak i nealkoholické nápoje. Do zmiňovaných sášků totapak ® o obsahu 0,03 ltr. plní tyto druhy lihovin: Afrikoko Cream Liqueur, Iron Boy Power Bitter Gin, Paradio Bitters, Paramount Gin, Paramount Schnapps, Totapak Brandy a Tourell Brandy 3 Stars.

 

Úprava Lahviček

 

 Vážení kolegové,
 doporučuji Vám lahvičky před uložením do sbírky ošetřit utěsněním jejich uzávěrů, aby se Vám časem nevypařili. Já používám po dobrých zkušenostech bezbarvý matový nitrocelulozový lak na dřevo, vyráběný pod zn. "Celomat C 1038" firmou Colorlak (viz snímek obalu ! (nájdete ho vo výtlačkoch KOKTAJL.cz 1/2006)), do kterého uzávěry lahviček po jejích dotažení ponořuji. S tímto lakem jsem velice spokojen, protože při správné aplikaci zaručuje téměř stoprocentní těsnost lahviček. Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší sběratelské činnosti !

 Jiří Kovařík

 

Slabikář sběratele - Encyklopedie A/B

 

 araky
 V tatarštině a jiných turskotatarských jazycích všeobecné označení pro lihoviny; v Tatarstánu se tak označuje vodka.
 ardente
 Označení druhu brandy v Itálii.
 areka
 Kyrgyzská pálenka z kobylího mléka; bývá označována jako nejstarší lihovina na světě.
 armagnac
 Vynikající vínovice z kraje Gers v jihozápadní Francii, předchůdce cognacu.
 aromata
 Přírodní i umělé látky, kterými se ochucují a dochucují potraviny a alkoholické nápoje.
 arrak(i)
 Původně pálenka z palmové šťávy a z rýže, jejíž výrobu zavedli v 17. století na ostrově Jáva Číňané (tzv. Batavia Arrak nebo také "ázijský rum"); dnes všeobecné označení pro lihoviny Orientu
 assemblage
 Řezání jednotlivých šarží destilátů při finalizaci armagnacu.
 barillenbrand
 Označení pro meruňkovici v kantonech východního Švýcarska.
 basquaise
 Typická plochá lahev (nejčastěji ze zeleného skla), do níž se plní armagnacy.
 Batavia Arrak
 Originální pálenka z rýže a palmové šťávy z indonézskeho ostrova Jáva, chuťově podobná rumům (viz heslo "arraki")

 

Zajímavosti - Muzeum absintu v Auvers-sur-Oise

 

 To by si neměl nechat ujít žádný sběratel minilahviček při své cestě do Francie: Muzeum absintu v městěčku Auvers-sur-Oise, jediné svého druhu na světě !, asi půl hodiny autem z centra Paříže. Město samo by mohlo být úplně bezvýznamné, kdyby si v něm 27. července 1890 neprohnal břichem kulku deprimovaný, tehdy ještě neúspěšný malíř Vincent Van Gogh. Při této události byl, jak tvrdí zlé jazyky, zcela určitě ve hře absint - marihuana počátku 19. století, které holdovali především umělci, hledající na lžičce cukru s absintem inspiraci. Právě onu dobu dokumentuje toto jedinečné muzeum, nacházející se v domě dr. Gacheta, v té době ošetřujícího lékaře Van Gogha.

 Z "auto touring" č. 5/2004 (Rakousko), Překlad: Ivan Uhlík

 

Z domova - Řada nových "budíků" od Jelínka

 

 Na burze v květnu letošního roku byl přítomen i zástupce firmy Rudolf Jelínek a.s. z Vizovic, který účastníkům burzy představil sérii zcela nových, z části svým složením velice originálních ovocních pálenek, plněných do tradičních miniatur ve tvaru budíku o obsahu 0,05 l. Celá řada sestává z dvanácti druhů pálenek, všechny s obsahem alkoholu 42% obj. Jednotlivé druhy pálenek mají tyto názvy: "borůvkovice", "černý jeřáb", "červený jeřáb", "černý rybíz", "douglaska", "jahodovice", "kdoule", "malinovice", "oskeruše", "ostružina", "višňovice" a "williams".

 Markantou tradičně řešených kruhových, hnědě orámovaných etiket s tmavě žlutoupodkladovou barvou je do půlkruhu sestavený červeně tištěný název pálenky v horní části etiket a pod ním obrázek příslušných plodů v přirozených barvách. Lahvičky jsou uzavřeny kovovými šroubovacími uzávěry modré barvy s bílým potiskem jména firmy.

 Text: Jaroslav Rozehnal, Fotografie: Vladimír Křen (nájdete ich vo výtlačkoch KOKTAJL.cz 1/2004)

 

Jedna z největších sbírek v Česku

 

 S panem Klimentem "hovořil" Ivan Uhlík

 Telegrafická zpověď sběratele

 Jméno a příjmení: Pavel Kliment, Ing.
 Specializace: vše včetně vína do 0,01 l (velikost 0,01 l spíše výjimečně u starých miniaturek)
 Počet miniatur: 10.599 ks
 Jakou miniaturu považuji ve své sbírce za nejhezčí, za nejvzácnější a proč: Nejhezčí miniaturku si netroufám uvést - kandidátů by bylo mnoho. Za nejvzácnější považuji "Altvater" z doby Rakouska-Uherska, sběratelé whisek by z mé sbírky možná považovali za nejvzácnější Ancient Style Rye Whisky z National Distillery Krásné Březno (pokud je mi známo, tak existují 2 exempláře).
 Na co jsem ve své sbírce hrdý, co se mi povedlo, co je na mé sbírce zajímavého: Hrdý jsem snad na můj speciální ručně kreslený katalog etiket lahviček v mé sbírce, doplňování je ale časově značně náročné. Zajímavých lahviček je v mé sbírce příliš mnoho na to, aby se některé daly zvlášť uvést.
 Můj sběratelský sen: Nejprve jsem chtěl nasbírat 1000 miniaturek, posléze pak 10000 - oboje se mi časem povedlo. Nyní jako se snad mohu uvést získání dvojice delfínů od fy KORD, která snad údajně existovala - naděje na její získání je však zcela minimální a proto ji lze oprávněně označit spíše za sen.

 Korespondeční interview

 Red. Pane Klimente, jsem velice rád, že jste souhlasil s rozhovorem pro zpravodaj našeho sdružení, už jen proto, že vlastníte jednu z nejrozsáhlejších sbírek u nás. Můžete mi říct, kolik lahviček máte k dnešnímu dni ve Vaší sbírce ?
 P.K. Tak přesně k dnešnímu dni je to 10599 ks miniaturek z 81 zemí celého světa. Ten počet zemí se mi poměrně podstatně rozšířil díky rozpadu bývalého SSSR a bývalé Jugoslávie (pokud bych neuvažoval s těmito nově vzniklými státy, tak počet zemí by byl pouze 71).
 Red. Jak dlouho Vám trvalo, než jste se dobral k tomuto číslu ? Jinými slovy, kdy jste začal sbírat miniaturní lahvičky ? A jak jste se vůbec k tomuto koníčku dostal ?
 P.K. Začalo to vlastně tím, že jsem se na podzim roku 1962 vrátil z vojny do civilního života a od mé babičky jsem dostal miniaturku Staré myslivecké (ovšem ještě s názvem Stará žitná od výrobce "Továrna na lisované droždí a likéry - dříve bratří Eckelmannové a.s."). To však byl pouze prvotní impuls. Byl jsem v té době ještě svobodný a měl jsem dojem, že k vybavení domácnosti patří i vlastnictví baru, tak jsem jej pomocí několika prkýnek a desek vyrobil. Po zavěšení na stěnu však působil dost skličujícím dojmem, protože mimo skleniček a výše uvedené Staré žitné zel prázdnotou a výše tehdejšího platu stavebního projektanta neslibovala v blízké budoucnosti nijak razantní změnu. Právě v té době se v obchodech vyskytovala krásná kazeta s exportními miniaturkami firem "Kord" a "Jelínek", stála však tehdy nedostupných asi 150 Kčs. V tehdejším Domě potravin na Václavském náměstí jsem však zjistil, že lahvičky prodávají i jednotlivě po šesti korunách a tak jsem jich pět koupil a umístil do mého baru. A tím to vlastně doopravdy začalo. Miniaturních lahviček bylo tehdy na trhu zcela minimální množství a proto byl každý přírůstek do sbírky velice cenný.
 Red. Já Vaši sbírku dobře znám, už jsem si ji prohlížel několikrát, avšak i čtenáře "Koktailu" by zcela určitě zajímalo jak máte své exponáty vystaveny, ale především to, jak je máte ve sbírce řazeny.
 P.K. Většinu lahviček mám umístěných v prosklených skříních (původně určených jako knihovny) a to tak, že v těchto skříních mám ještě v jednotlivých policích vytvořeny stupně podobně jako na tribunách stadionů - pro zvýšení kapacity jsou výškově tyto stupně řešeny tak, aby jednotlivé lahvičky byly vidět alespoň z 50%. Snažím se při tom mít pohromadě lahvičky jednotlivých států, ale ačkoliv bydlím v rodinném domě (kde by se dalo předpokládat dostatek prostoru), tak některé lahvičky mám již umístěny ve škatulích. Tento nedostatek chci vyřešit další velkou vestavěnou skříní speciálně pro lahvičky, ale zatím jsem se k její realizaci nedostal.
 Red. Já vím o Vašem originálním způsobu registrace lahviček, který mimochodem velice obdivuji. Právě proto bych s ním chtěl seznámit i naše čtenáře. Co by jste nám k tomu mohl říci ?
 P.K. Na začátku jsem nejprve (jako pravděpodobně každý začátečník) poznamenával názvy jednotlivých lahviček do seznamu. Po třech letech (to jsem měl asi 150 lahviček) jsem zjistil, že tato metoda není nejšťastnější a navíc jsem onemocněl infekční žloutenkou, po které jsem musel být 3 měsíce doma a nic namáhavého dělat. No a v té době jsem dostal nápad nakreslit schematicky každou etiketu ze sbírky s tím, že jsou řazeny na jednotlivé listy katalogu v členění po jednotlivých státech a navíc i po jednotlivých firmách (pokud od té firmy mám víc miniaturek). V dnešní době možností digitální fotografie to může vypadat mírně anachronicky, má to však nezanedbatelnou výhodu v tom, že při kreslení jednotlivých etiket se tyto miniaturky dostávají lépe do paměti; je to však metoda poměrně náročná na čas (i když jsem tempo kreslení ve srovnání s rokem 1965 značně zrychlil).
 Red. A jak Vy, pane Klimente, vůbec získáváte nové lahvičky do sbírky, tedy kromě výměny na burzách ?
 P.K. V prvních létech to bylo hlavně tak, že o tomto mém koníčku vědělo hodně mých známých a spolupracovníků, takže když se jim podařilo vyjet někam do zahraničí, tak mně většinou přivezli nějakou lahvičku (na tuzemském trhu v té době nebylo takřka nic). V roce 1971 jsme byli na dovolené v Maďarsku u Balatonu a z této dovolenky se mi podařilo přivézt tenkrát neskutečných 80 miniaturek z celého světa (tehdy se ještě při návratu vyplňovalo tzv. 'celní prohlášení' a tak jsem tam tento počet uvedl, čímž jsem značně vyvedl z míry celníky, kteří už nic jiného radši nechtěli vidět). Nejkurióznější způsob přírůstku lahviček jsem získal od jedněch známých mých rodičů, kteří měli doma asi 50 miniaturek a dvě děti v pubertě - no a ty dvě děti jim z lahviček injekční stříkačkou vysávali obsah a zpětně doplňovali čajem. Čaj se v lahvičkách časem zkazil a tím to bylo odhaleno - děti dostali pár pohlavků a já získal ty lahvičky, které se jim ještě nepodařilo znehodnotit. Na počátku sedmdesátých let jsem zkusil výměnu poštou s tehdejší SRN, ale když mi 2 balíčky vůbec nedošly a můj zahraniční partner jejich cestu vysledoval až na naši hranici, tak jsem od tohoto způsobu výměny musel upustit. Další lahvičky jsem pak mimo tuzemské obchody získával při pravidelných dovolených u Baltu v býv. NDR a navíc se mi podařilo odkoupit i několik menších sbírek.
 Red. Ohledně získávání nových miniatur do sbírky mne napadá taková aktuální otázka: jak podle Vás ovlivnil vstup ČR do EU možnosti českých sběratelů ?
 P.K. Ten vliv by měl být podle mého názoru jednoznačně pozitivní, protože vstupem Česka do unie padly mnohé bariéry pro vzájemný styk, i když dovoz a vývoz alkoholických nápojů zůstává zatím ještě pod clem. Ale počkejme si na další vývoj.
 Red. Teď bych rád věnoval troch prostoru našemu sdružení. Myslíte se Vy osobně pane Klimente, že založení vlastního sběratelského spolku bylo rozumné a našemu společnému koníčku prospěšné ? A jak Vy vidíte jeho budoucnost ?
 P.K. Když jsem se sbírkou začínal, tak za bolševika nebylo možné založit jakýkoliv nový spolek bez ohromných potíží - proto jsme tenkrát na počátku byli se Zdeňkem Bradou jediní 2 členové s touto specializací v KSK. V průběhu dalších let se sice náš počet postupně rozrůstal, avšak burzy pořádané KSK vždy pro několik různých oborů se staly značně nepřehlednými (fungovalo to pouze v dobách, kdy se tyto burzy odehrávaly v Národním Domě na Vinohradech, kde jsme měli samostatnou místnost). Proto považuji založení vlastního sběratelského spolku za jednoznačný přínos. A budoucnost ? Když chodím po pražských obchodech, tak si všímám, že si řada lidí prohlíží miniaturky a také je kupuje. Těžko však říci, zda se jedná o potencionální nové sběratele. Navíc v poslední době došlo bohužel (alespoň tady v Praze) ke zrušení řady míst a obchodů, jejichž vlastníci tomuto hobby přáli a měli proto zajímavou nabídku miniaturek.
 Red. Samozřejmě že budoucnost našeho hobby je především záležitostí dorostu. Když se ale podívám na účast na burzách, mládeží se to tam nijak zvlášť nehemží. Máte nějaký recept na popularizaci našeho sběratelského oboru ?
 P.K. Tohle je poměrně složitá otázka. Dobře si vzpomínám, jak v roce 1968, když se uvolnila tuhá omezení společenského života, tak staří sběratelé tenkrát tvrdili, že to sběratelství jako takovému příliš neprospívá a dnešní doba tomuto tvrzení dává za pravdu - je tolik možností pro realizaci. Navíc současná mladá generace má příliš mnoho jiných zájmů včetně budování vlastní kariéry a budoucnosti, takže otázka dorostu bude spíše na potomcích současných sběratelů. Popularizaci našeho hobby by jednoznačně mohla pouze prospět medializace v novinách (tím myslím mimo jiné i zveřejnění termínů burzy, což by ale kvůli smysluplnosti muselo být spojeno i s rozsáhlejším článkem) a hlavně pak v televizi - bohužel v současné době platí, že co a kdo není televizi, tak vlastně jako by ani neexistoval.
 Red. Pane Klimente, děkuji Vám moc za Vaše odpovědi. Jsem přesvědčen, že mnohý čtenář si je se zájmem přečte. Přeji Vám pevné zdraví a i do budoucna hodně nových lahviček ve sbírce.

 V Praze a ve Waidringu
 srpen a září 2004